Nekonečná zvědavost

A už se konečně přesouváme do plánovací fáze.

Od té doby co jsem se vrátila z Dánska mi chybí kontakt s "mezinárodnem", angličtina a nové objevy každý den. Jsem tak nějak ve fázi, kdy si chci užívat toho otevřeného světa, který je tak neuvěřitelně rozmanitý! A když vidím jakoukoliv fotku z místa, kde jsem ještě nebyla, říkám si proč jsem tam nebyla? Možná i kvůli tomu jsem na magisterské studium přešla do jiného města, abych mohla dále objevovat. Nicméně to mi nějak nestačilo. Považuji Českou Republiku za nádherné místo. Máme krásnou a specifickou přírodu - lesy, hory, louky, jezera, barevná pole... Ale co čas tuhle krásu ráda proložím něčím novým. A tak jsem hledala možnosti jak se někam zase na delší dobu podívat. Škola? Práce? Summer job? Najednou jsem si vzpomněla na AIESEC, který okouzlil tolik mých známých v Dánsku a začala jsem zkoumat jeho možnosti. No byly relativně velké :) A v tu chvíli už přišel jen boj.

Odjet za hranice bylo viditelně na top místech mého žebříčku, ale figurovala tam škola, střelba, osobní život, finance apod. Nicméně jak jsem postupovala, zjišťovala jsem, že možné je vše. Bohužel střelba a bydlení v Brně se pro mě nespojovalo v takových výšinách jak bych si přála, takže bylo brzy vidět co ustoupí na této frontě. U školy hrál hlavní roli můj věk, ale pokud vše půjde dobře, mohu si na rok odskočit a všechno stihnout tak, aby bylo české školství ještě stále spokojené. A praktická stáž studiu může spíše prospět než ublížit. Nad finanční stránkou věci bylo nutné se zamyslet, ale pokud bude stáž placená, mělo by vše fungovat. A na řadu přišel osobní život, který zde neplánuji rozebírat, jen to rozhodování nebylo lehké v žádném z jeho ohledů. Avšak ta zvědavost... zvítězila :)

Takže opravdu - chci vidět a zažít nové věci, chci si osvědčit své studiem nabyté vědomosti v praxi, chci potkat nové lidi a jako obvykle, I want to make a little step out of my comfort zone!

Cestou, necestou...

Následuje přechod k přehledu mé cestovatelské duše. Vzhledem k tomu, že jsem strašlivě zvědavý člověk, ničí mě každý centimetr čtvereční světa, který jsem neviděla a tím pádem mi přijde, že jsem stále neviděla dost. Proto se vrhám po každé příležitosti někam se podívat. Sice nenávidím balení, vybalování ba dokonce létání, ale ta touha vidět svět? Tu mi nikdo nevezme.

Abych to shrnula do pár vět a obrázků - mám za sebou tři cesty do Francie (2x Paříž a jednou Provence), byla jsem v Monacu, klasické české dovolené v Itálii či Chorvatsku. Zatím největší mojí cestou byl rok strávený studiem v Dánsku, který byl nezapomenutelný. Potkala jsem lidi z celého světa a od základů se změnila. Poprvé jsem se starala sama o sebe, byla v cizí zemi a učila se žít v angličtině. Bylo to neuvěřitelné a Dánsko je úchvatná země, i když na mě stále trošku moc placatá :)

Další zážitky jsou z návštěvy Uppsaly a Stockhomu ve Švédsku, do kterého jsem se zamilovala a ráda bych se někdy podívala i na další jeho místa. Podnikla jsem výled za přítelkyní do Holandského Eindhovenu odkud jsem pokračovala za jinou přítelkyní do Itálie. Viděly jsme Torino a Milan a byly unešené jejich podzimní krásou a vznešeností. Speciálně Torino, které se stalo náhrobkem jedněch olympijských her na mě velmi zapůsobilo, schováno mezi velehorami. A zde asi vznikl ten nápad, že se chci na nějakou olympiádu také podívat, což se mi podařilo a pevně doufám, že nebyla poslední! 

V roce 2012 jsem podnikla olympijskou exkurzi do Londýna, která byla neuvěřitelným zážitkem. Poprvé v Anglii a poprvé při takové události. Nikdy nezapomenu na tu atmosféru kterou halí olympijské kruhy a přeji si jí zažít znova! Zároveň jsme podnikly puťák po jižním pobřeží Anglie v Dorsetu kde jsem viděla snad nejkouzelnější krajinu v mém životě. 

Viděla jsem také něco z Německa, které je sousední mé zemi a určitě opomíjené svou zajímavostí. Mám projité Drážďany, které minimálně o Vánocích musí každého okouzlit a letos jsem se v rámci školního zájezdu podívala i do Stuttgartu, který si mě absolutně získal svou zelení, architektonickou troufalostí, no a zase těmi horami! Místo pro život, jinak to říct nemohu.

Nemyslím si, že jsem viděla maximum co se za můj život dalo, ale na to, že stále úspěšně studuji a střílím toho byla spousta. Nicméně ta nekončím a právě proto jedu dál :)

Já, která nerada myji nádobí

Začalo to celkem nevině, když jsem jako malá lezla mámě do kuchyně. Lezla jsem jí tam, ale dost vytrvale a asi to zanechalo stopy (a to nemluvím o své postavě :-P). Miluji jídlo, chutě a jejich nuance, ty barvy a vůně co k němu náleží. Ráda vyhledávám zajímavé obchody a restaurace a ráda zkouším nepoznané. Z toho důvodu jsem se vrhla i do vlastních kuchyřských, pekařských a cukrářských pokusů a velmi mě to baví.No, to je slabé slovo - já vaření miluji!

Za malíře mluví jeho dílo, za kuchaře spokojenost strávníků, takže co víc psát? Že si hrozně přeji se učit od profesionálů a věnovat se tomu i nadále. Návštěva Vietnamu proto bude snad to pravé - setkání s asijskou kuchyní na tom pravém místě. Vietnamská kuchyně je prý ta nejzdravější na světě - spousta rýže, ovoce, zeleniny, ryby, krevety - co víc si přát? Těším se!

Já, jako šílenec lezoucí do křoví

Už je to hodně dlouho co jsem dělala instruktorku na dětském táboře a jednou jsme šli s dětmi hledat poklad. Ten poklad měla být nějaká keška a já absolutně netušila o co se jedná. Dávno mi to přijde z toho důvodu, že k dnešnímu dni jsem jich už našla 856. A dnes mi to přijde málo :)

Je to hra, je to fenomén, je to úžasný způsob jak poznávat svět - www.geocaching.com je webová stránka, která mi dala spoustu zážitků a přátel. Jedná se o "honbu za pokladem", kdy "kačeři" (tak se nazývají hráči navzájem) hledají dle souřadnic malé krabičky všude po světě. V každé se skrývá notýsek kam se kačer hrdě zapíše a možná i nějaké překvapení v podobě malého dárečku na výměnu. Je to úžasná komunita, která se baví a která cvičí jak svaly celého těla na cestách, tak mozkové závity při řešení různých rébusů. Zní Vám to jako dobrý nápad? Připojte se ;-) Litovat nebudete!

Sama za sebe jsem začala kešit někde v roce 2009 v Dánsku a do Čech se vracela s přibližně 120 místními krabičkami nalezenými. Od té doby hledám kde se dá a s kým se dá a opravdu si to užívám. Lezu do šílených křoví, byla jsem v kanále, na skalách, v zákoutích úžasných měst a plavala jsem na ostrůvky. I v městě kde žiji od svého roka a půl jsem našla místa, o kterých jsem neměla tušení. Jihovýchodní Asie určitě nebude překážkou, jen by tam těch krabiček mohlo být víc :D No tak třeba nějaké založím!

Já, jako sportovně aktivní jedinec

Při svém představování bych se ráda předvedla z několika úhlů. V první řadě se musím věnovat své lásce, která mě provází už od mala. I když na to nevypadám, jsem docela sportovní jedinec a přes všechny turistické, cyklistické, lyžovací a podobné výkony jsem vždycky hledala něco víc. Jako malá jsem hrála tenis, ale to zapadlo do historie a já mohla jen závidět své sestře její šermířskou kariéru. Až jsem se jednou ocitla na střelnici a jaksi neodešla. Pro dívku určitě místo neobvyklé, ale divili byste se kolik na pohled křehkých dam na takových místech tráví svůj volný čas a já se k ním ve svých 11 letech přidala.

Je to už dlouhá řádka let, kdy jsem týdny trénovala, víkendy trávila na závodech a snažila se dostat výš a výš. Přišly úspěchy krajské úrovně, pak republikové a pak dokonce účast na juniorském mistrovství Evropy. Běžela jsem dál a vybojovala si místo v české reprezentaci v kategorii žen po boku Kateřiny Emmons a Adély Sýkorové. To ale není to hlavní. Hlavní jsou ti úžasní přátelé, které na střelnici potkáte a kvůli kterým se těšíte na další závodní víkend a oplakáváte konec sezony. To hlavní je fakt, že Vás něco baví i ve chvíli kdy se nedaří a vy to nechcete vzdát i když vám lítají klacky pod nohy. 

Díky Vám trenéři, díky Vám spolustřelci! Jen co se vrátím z dálav, máte mě zase na krku! :)

Úvodní slovo

Zdravím Vás všechny, své budoucí čtenáře! 

Nejsem žádný spisovatel, ale konečně jsem našla něco, o co se chci dělit. Zároveň doufám, že informace, které se tu budou objevovat budou často užitečné, pro další cestovatele, kteří by se chystali do dálav mnou probádaných. takže co Vás tu čeká:

 1) Faktem je, že se musím naučit pracovat s blogem a tak si pro začátek dám pár úvodníků z historie abych to všechno zvládla. Těšte se na geocaching, mé minulé cesty a třeba i něco z kuchyně.

 2) V další fázi se chci věnovat přípravám na svou cestu a všem strastem, které je nutné před dlouhodobým výjezdem překonat.

 3) Pak už zde naleznete jen zážitky, zamyšlení a fakt a z cest, které mě čekají. Snad to bude stát za to!

 See you soon!