La Merveille

La Merveille je oficiální jméno nejvyších pater Mont Saint Michel. A nebo také malého penzionku (Bed & Breakfast, či jak by řekl francouz - Chambre d´Hotes) ve vesničce Le Luot v Normandii. Ano, spojitost ve jménu tu je, neb se nacházíme 30 minut jízdy autem od výše zmíněné památky.

- 3 patra

- 7 pokojů, z toho 3 s palandovým pokojem navíc pro rodiny s dětmi

- Velká zahrada

- Přes cestu kostel s pravidelným zvoněním v 7:00, 12:00 a 19:00

- 2 venkovní trampolíny

- Bazén

- Hřiště na petangue

- Barbecue

- Stolní fotbálek, šipky, stůl na billiard

- Suprově vybavená kuchyň, ze které ve vyvolených dnech pochází velmi originální, domácí večeřová menu

- Jeden typický angličan, 1 pes a většinou 2-4 mladí nadšenci co se našli přes Workaway

Ne, nedělám tu reklamu jen tak nějakému místu, ale mému současnému bydlišti. 

Žijeme si tu poklidně. Každý svůj pokojíček, každý své úkoly a když je čas a chuť jede se společně na výlet za poznáváním, nebo jen prostě dobrou večeří. Roger (vlastník) oplývá pravou esencí britského humoru. A že je to i na mě někdy docela dost :D. Pak jsem tu já a v tuhle chvíli Cass z Austrálie. V pátek by měla dorazit posila z Ruska a příští týden jedna Brazílie a Německo. Jo a nesmím zapomenout na věčně hladového, hyperaktivního, čtyřnhého, chlupatého kolegu jménem V-Jay. Je to trošinku obtloustlý, neuvěřitelně přátelský bretaňský ohař, milující jízdy autem a běh po pláži. 

 Vzhledem k tomu, že se nacházíme v malinkaté vesničce, musíme se o hosty hezky starat aby nám nestrádali! Ráno se podává kontinentální snídaně (bohužel jsem však koukala, že jen sladká!) s čerstvými croissanty,  Pain au chocolat a bagetami pro poctění francouzské jídelní kultury a cereáliemi z té britské! No a poslední dobou jsou na menu vložky jako například bábovka. Jak jen se to mohlo stát?

Většina hostů se staví na jednu noc a po snídani se s nimi loučíme. Pokud náhodou někdo zůstává, vyráží přes den určitě za památkami jako Mont Saint Michel, pláže vylodění na den D, zachovalá středověká města jako Dinan a Saint Malo v Bretani nebo další Unesco památky, například tapisérie v Bayoux. 

Na večer se tedy potkáme buď znovu, nebo poprvé a pokud je dostatek personálu, servíruje se večeře. Dnes jsem tuto část absolvovala já osobně poprvé a bylo to úžasné. Na přípravu jsme měli skoro celý den a ten začal doplněním surovin na trhu v přilehlém městečku Villedieu-les-Poelles. Dopoledne jsme ještě stihli připravit základ dezertu, tedy domácí čokoládovou pěnu, aby si do večera sedla v ledničce. Jako předkrm jsme poté měli Bruschetty s pečenou dýní a kozím sýrem, nebo s rajčaty a bazalkou. Hlavní jídlo byl losos s jogurtovo-horčičnou krustou s koprem, položený na bílém chřestu na másle a s křupavými bramborami. Třetím chodem byly sýrové talíře s výběrem francouzkých specialit a zakončovali jsme naším dezertem dozdobeným čerstvým ovocem. 4 chody za 1,5 hodiny, servírováno pro 6 dospělých a dvě děti, pro které jsme speciálně ještě dělali těstoviny. A teď se přiznám, protože mou spolupracovnicí byla sympatická australanka, která je vyučená a praxí ostřílená kuchařka. Nevadí! Stejně jsem zatraceně hrdá na celý výkon!

Jinak zajímavostí je, že podobné instituce jako La Merveille mají dle francouzského práva povoleno pronajímat maximálně pouze 5 pokojí a maximálně pro 15 lidí. Ne, že bych si stěžovala, alespoň nemám tolik práce, ale příjde mi to trošinku škoda. 

Co se jinak týká mé úlohy v tomto místě, tak přes den se uklízí pokoje a připravují pro nové příjezdy. K tomu je tu vždy hrouda prádla na praní a žehlení a spousta nádobí na umytí. Večer se tedy většinou vaří. A pokud ne pro hosty, ráda vařím alespoň pro nás. V mezi čase je prostor pro vymýšlení zlepšení. Vlastně celý tenhle penzion je postaven na rozličných nápadech lidí, kteří mají krásný pohled z venčí, protože tu v rámci workaway straví průměrně měsíc. Skvělé na tom je, jak jsou nápady čerstvé. Minulé léto a podzim prošla většina pokojů sympatickou změnou výmalby a výzdoby. Stejně tak se pořídilo nové ložní prádlo, matrace a ručníky. Já Si beru na starost rekonstrukci jídelny! Snažím se změnit styl servírování a zachránit nádherné stoly utopené pod děsivými ubrusy. Taky se chystám oživit zahrádku koření, která bohužel nepřežila svůj první rok. Jediná živá je tu rozmarýna, ze které tu je 4 metry široký a 2 vysoký keř. Neuvěřitelně úžasné!

A jde se spát! Zítra vařím znovu :)

Neslavné začátky

Maminka mi vždycky říkala - netěš se, nebo to špatně dopadne. Hm, proč já na to vždycky zapomenu?

Den 1. - Paříž

Do Paříže jsme dojeli bez zpoždění. Na náměstí Republiky jsme však šťastně chytili demonstraci mladých pravičáků a tak si autobus dal vyhlídkovou jízdu podél Seiny. Pointa mého cestování byla nutnost strávit jednu noc v Paříži tak, abych ráno mohla chytit levnější jízdenky na vlak dál na sever. Štěstí mi však přálo a já se dopátrala, že v Paříži v současnosti přebývá má bývalá úžasná sousedka, se kterou jsem tedy strávila zbytek dne.

Paříž je nádherná a já měla to štěstí jí navštívit již dvakrát, takže památky nebyly nijak nutné. O čem bych však chtěla pohovořit je nechutnost místní dopravy. Ano, síť metra mají docela úžasnou a ano, metro je to starší, takže se bohužel nenajde prostor na všechny vymoženosti, nicméně... Berte si do Paříže batoh a ne kufr - většina zastávek nemá ani výtahy ani eskalátory. A co je ještě lepší? Jízdenky. Bez jakékoliv srandy - pařížané mají různé tarify pro domorodce a pro místní. Na počet pásem, které jsem potřebovala jízdenku mě celodenní lístek měl stát 11,30 EUR. Když ho koupila Celine, zaplatila jsem pouze 9,50. A to ani nezmiňuji, že celodenní lístek vážně neznamená 24 hodin jak jsem z domova zvyklá, ale hezky do půlnoci daného dne. Silně praktická záležitost. 

Den 2. - Další cestování

Po půlnoci jsem se vzbudila s hlavou plnou hlenů a velice pravděpodobně s teplotou. V 5:45 jsem vstávala ke kousku včerejší bagety s úžasným sýrem a vyrážela na vlak. Cesta na nádraží Montparnasse mi i s blouděním na stanici Chatelet (příklad toho, že příliš orientačních tabulí škodí, aneb tady bloudí i pařížané), mi zabrala asi 45 minut a já dorazila s příjemnou 25 minut dlouhou rezervou. Můj vlak neměl ještě přiřazené nástupiště a tak jsem se usadila chytajíc místní volnou wifi. Nástupiště se objevilo, mám přece spoustu času, co bych teď řešila. 15 minut do odjezdu se zvedám. Hm... nástupiště 25... proč jsou přede mnou čísla 1-6??? Dobrá, tady je šipka až po nástupiště 13. Okej, vidím šipku na 25-26. Počkat! Distance 10 minute! Pecka...

O 4 pojízdné chodníky, 2 eskalátory a spoustu zatáček dále jsem našla vlak. Na mém rezervovaném místě někdo sedí. Rozumí mé francouzštině, odpovídá anglicky, usmívá se a odchází jinam. Já zapojuji notebook do zásuvky a pouštím si pro naladění atmosféry francouzský film - Bienvenue Chez les Ch´tis! Film je to super, vtipný, ale člověku, který jede do oblasti, o které se zde jedná, nemusí udělat tak dobře :D Očividně všichni francouzi na severu šišlají a mají divný slovník... proboha jen to ne!

Za 2,5 hodiny mě vítá nádraží Villedieu-les-Poeles, kde také nacházím tvář mého zaměstnavatele a ubytovatele. Oznamuji, že jsem nemocná  předem se omlouvám. Co by však dobrého brita rozhodilo? Nějaké nachlazení? Pche! A tak v dobré náladě uháníme vstříc bydlišti.... 

Okej, unavená, nemocná, ale jo, tohle půjde :)

Hurá do Francie

Před pěti minutami jsem nasedla do autobusu Student Agency z Liberce do Prahy. Za normálních okolností už bych měla puštěný film a nad psaním článku ani neuvažovala, ale vzhledem k tomu, že jsem to já a mám neuvěřitelné štěstí, jedu v autobuse bez televizek a dokonce i bez stewardky. 

Jak jsem zmiňovala v minulém článku, má cesta vede do Francie. Vzhledem k tomu jak jsem poslední rok všem svým potencionálním zaměstnavatelům tvrdila, že mám velice funkční francouzštinu, a že se přeci bez problémů domluvím, je asi načase tohoto stavu dosáhnout. Chtěla bych napsat, že jsem dlouho zvažovala jak toho docílit, ale to vůbec není pravda. Po pokusu s osobním doučováním, které sice bylo zábavné, ale zatraceně drahé a pro mě vysloveně nemotivující, zbývala už jen jedna možnost a to léčba šokem. Tedy odvézt se za hranice a podlehnout jazykovému pudu sebezáchovy. 

Koukali jste se někdy na ceny intezivních jazykových kurzů ve Francii? Pokud ne, asi to ani nedělejte. Mám pocit, že bych obletěla půlku světa za stejné peníze a kdoví, v horším případě i se stejným výsledkem. Volba tedy byla jasná - Workaway.info. A nejkrásnější na tom je, že vážně můžete jet dělat co Vás baví. Takže vyhledávací hesla byla - Francie, hotel, penzion, kavárna, restaurace. Napsala jsem dva emaily a bylo jasno!

Jedu do Normandie, kousíček od Mont-Saint-Michel. Do Bed & Breakfast jménem La Merveille. Vlatník je brit, personál francouzi, návštěvníci cca půl na půl, no a pak prý také italové, španělé, němci a bůh ví co dál. Úkolem bude co se namane. Úklid hostinských pokojů, vaření, servírování, starost o zahradu, starost o zákazníky... Neplánuji se flákat a věřím, že to bude zážitek jak cestovatelsky, tak i pracovně obohacující. 

Cesta bude dlouhá. Po krátké zastávce pro osvěžení v dobré dpolečnosti v Praze mi ve 23:00 vyjíždí z Florence autobus do Paříže, kde bych měla být zítra v jednu hodinu odpoledne. Pokud vše vyjde jak má, uvidím se po tuším šesti letech se svou bývalou sousedkou z Dánska a užijeme si jeden Pařížský večer. Druhý den ráno bude cílém najít nádraží Montparnasse a vlakem se přesunout na severo-západ. No a pak už snad jen vybalit! 

Je zajímavé jak se s počtem vykonaných zahraničních cest mění vnímání všech různých pohybů. Co tím myslím? Pěti hodinová cesta z Liberce do Brna mi přijde jako přejetí města večer po práci. O měsíční cestě do Francie se vyjadřuji jakože si jedu "odskočit" a i na tak dlouhý pobyt si balím dvě hodiny před odjezdem autobusu. Nepřijde mi divné chodit se dvěma peněženkami a psát si poznámky v angličtině. Nejhorší ale například dnes byl pocit jakéhosi nedostatku nadšení nebo vyděšení. Před odjezdem přeci má člověk šílet, klepat se, hlídat si každou hodinu času a být neskutečně nadšen. Já ráno šla na rukodělný trh, sedla si na kávu, koupila silonky, vyseděla frontu na poště a po obědě si na půl hodiny schrupla. A stále mě to ani neznervóznilo. Teď když se autobus hýbe, mně ubíhají kilometry a píšu tuhle cestovní zpověď začínám aspoň cítit tu nadcházející změnu. Že zase budu v cizím prostředí, čeká mě milion nových lidí, nových míst, počasí na které určitě nemám sbaleno a činnosti, které jsem nikdy nedělala. A jo, vážně už se těším!

Nový neklid v těle

Zdravím,

Zdá se, že je načase zase vytvořit záznam v kyberprostoru. Na konci září roku 2014 jsem se vrátila ze svého ročního jihoasijského úletu a ač jsem se od té doby na nějakou tu chvilku sem a tam podívala za hranice ČR (třeba se někdy dokoopu k těm cestám něco napsat?), už mi to zase začíná být málo.

V Asii jsem měla možnost potkat spousty inspirativních lidí a vyzkoušet si mnoho věcí abych zjstila co mi opravdu sedět bude a nebude. A tak se v mé hlavince zrodil nápad na další dobrodružství. K nápadu jsem stvořila plán a plánu se stále snažím držet. 

Přesně před rokem jsem ke svému studia začala konečně pořádně pracovat a nastoupila jako recepční v Grandhotelu Brno. Hotel se 105 pokoji, mezinárodní klientelou, perfektní lokací a známým jménem, zněl jako ideální příležitost pro začátek kariéry v hotelnictví. Jako vše, i tohle mělo své mouchy, ale je to již přesně 12 měsíců a já věřím, že jsem se naučila neuvěřitelně mnoho. 

Proč hotel? Protože mě zajímají lidé, protože mě baví s nimi komunikovat, poznávat je, pomáhat jim a zajišťovat jim pohodlí. No a také protože sama velice ráda cestuji a myslím si, že mám v tomto oboru mnoho zkušeností, které mohu sdílet. A proč recepční? Tuhle větu jsem s různými (až pohrdlivými) tóny v hlase slyšela tolikrát, že jsem přestala počítat. Protože to je vstupní bod do hotelu, protože je to osoba, která je středobodem styku se zákazníkem i se zaměstnanci, komunikačním kanálem a nárazovým štítem. Jak hotel funguje? Líp se to jinde nenaučíte. 

No a navíc praxe jako recepční v hotelu byla nutnou podmínkou dalšího bodu mého plánu. Ano, rozhodla jsem se pokusit se získat místo na veliké výletní lodi a vzhledem k tomu, že mám přeci jen alespoň nějakou ctižádost, chtěla bych se uplatnit na pozici podobné právě klasické recepční, kde požadavky jsou praxe, alespoň dva světové jazyky a dostatečné nadšení. 

A jaká je tedy má současná situace?

- chybí mi jedna státnice k dokončení inženýrského titulu (nutno absolvovat v červnu 2016)

- 12 měsíců praxe na pozici recepční úspěšně zdoláno

- plynulá angličtina a silně pasivní francouzština

- nadšení pro nové zkušenosti? Nadměrné

- absolvováno několik skype pohovorů, jeden osobní nábor, spousta online aplikací s agenturami i přímo s lodními společnostmi, které vedly k nabídce pozice s jendou z nich :)

Co nás (mě a Vám o tom chci psát) tedy čeká?

1) Rozloučení s Grandhotelem Brno

2) Stěhování se z Brna zpět do Liberce (a trhá mi to srdce!)

3) V polovině dubna odjezd do Francie v rámci další Workaway.info zkušenosti s cílem naučit se řádně francouzsky.

4) V červnu dodělat státnice.

5) Pokud má lodní společnost bude souhlasit, nejpozději v červenci se nalodit a modlit se ať nemám mořskou nemoc :)

6) Strávit šestiměsíční kontrakt na moři a zkusit co ve mě je.

No.. Co vy na to? :D