Je zajímavé jak se člověku průběhu času posouvají hranice představitelného. Opravdu to není dávno (no upřímně přibližně 4 dny zpět) kdy mi destinace jako Maledivy přišly prostě nereálné a nedosažitelné. Člověk celý život vídá ty neuvěřitelné fotky palem sklánějících nad průzračnou vodou, chýší rozestavěných podél nekonečně dlouhých mol a malinkých ostrůvků... a pak je najednou vidíte z okénka letadla kousek pod Vámi a div, že Vám oči nevypadnou z důlků.
No prostě se mi stalo, že díky novým problémům s vísy jsem takhle v úterý dostala telefonát, že je potřeba abych na pár dní opustila Srí Lanku a na nějakém jejím zahraničním úřadě se vyřídila pár papírů. V tu chvíli jsem opravdu děkovala, že se mi po světě toulá tolik přátel a že jednoho mám i v Male, hlavním městě Malediv.
V neděli velmi brzy ráno jsem tedy nasedla na velmi pohodlné a poloprázdné letadlo Korean Air a vyrazila na svou krátkou vízovou pouť. Tma nad Kolombem, rozbřesk nad indickým oceánem, borůvkový muffin a už jsme pomalu přistávali nad změtí ostrůvků v NEUVĚŘITELNÉ modři.
A teď k tomu proč byl můj výlet tak exkluzivní... V první řadě jsem perfektně neměla čas ho naplánovat a stále se mi měnily časy pro schůzku se Srí Lanským konzulátem, takže vlastně plánování ani nebylo možné. Díky tomu jsem na rozdíl od všech turistů nemířila na nějaký malý ostrůvek do resortu, ale přímo do Male, kde mě čekal pobyt u místní (i když ne stoprocentně typické) rodiny. Před sebou skoro celé tři dny.
Přílet
Jestli je nějaký let kdy prostě musíte sedět u okénka, je to let na Maledivy! ve chvíli kdy se vrátíte pod úroveň mraků, čeká Vás prostě pohádkový výhled na různě velké chlupaté zelené puntíky obklopené odstíny modré, které jste si nikdy ani nebyli schopni představit. Následně přeletíte parkoviště luxusních jachet a přistanete na ostrově, který se (alespoň teda mě) zdál prostě příliš krátký pro letiště.
Letiště je malé, ale přátelské a vy na něm pravděpodobně bez problémů naleznete Váš doprovod na jeden z resortů. Já posbírala razítka a vyrazila ven. kde Vás 10 metrů od brány oslepí absolutně azurová modř místního přístavu a ihned přijde chuť tam skočit a cachtat se :)
Z letištního ostrova do Male jezdi přívoz, minimálně jednou za 30 minut, většinou i častěji, stojí 11 místních čuftlíků či 1 dolar a za 15 minut jste ve městě.
Život v Male
- cca 100 000 obyvatel
- ostrov je 1,7 km dlouhý a 1 km široký (10 minut jízdy dokola na skútru)
- hlavní dopravní prostředek: skútr
- mají taxíky i autobusovou městskou dopravu
- ulice většinou na šířku jednoho auta
- retardéry každých 50 metrů
- jedna uměle vytvořená pláž
- absolutně žádný alkohol (Maledivy jsou stoprocentně muslimský stát, kdo z Vás tohle tušil?)
- vysoké a úzké domy
- skoro žádná zeleň a pokud park tak plný odpadků
- všude se válí prázdné modré pet lahve
- spousta přistěhovalců ze zemí jako Srí Lanka, Indie, Bangladéš, kteří si tu vydělávají jako pomocné síly v domácnostech
- hlavní surovinou je tuňák
- absolutní závislost na importu
- večer všichni vyjdou do kaváren a na zmrzlinu
No to by bylo asi tak shrnutí... Já to vše měla ještě s tím bonusem, že jsem přijela v době Ramadánu, takže nikdo nikde nepracoval, ale také nemohl pořádně dělat nic jiného a město se probouzelo k životu až po sedmé hodině večer.
Jinak tu víceméně není ani co navštívit! Pár obchodů se suvenýry, jedno museum, které ovšem nevypadá nijak lákavě a pak se můžete jen prostě courat kolem. Což v místních 30 stupních, přímém slunečním žáru a minimálně 70% vlhkosti, prostě není nejjednodušší.
Hulhumalé
Druhý den jsem se zařekla, že prostě musím navštívit alespoň jeden další ostrov, nicméně místní dopravní systém relativně nepravidelných přívozů mě dostal jen na Hulhumalé, které se nachází hned zaletištěm. Je to víceméně uměle dostavěný ostrov, který slouží jako rozšířená ubytovací zóna pro Male + sídlo v dnešní době již desítek levných guesthousů pro více dobrodružné a méně zámožné cestovatele. 
No moc toho tam nenajdete a já kdybych neměla domorodého průvodce (ono není moc kde provádět, ale průvodce zní lépe jak společník) asi bych se jen spálila a nudila. Takhle jsem se spálila, ale bavila :) Na jedné straně ostrova je dlouhá běloskvoucí se pláž s azurovým mořem a v jednom místě dokonce mořským bazénem. Boží na ní jsou miliony krabů poustevníčků všech velikostí, kteří se tu živě hemží. Druhou stranu ostrova lemuje přístaviště výletních a soukromých jachet, na které je nutno dodat hezký pohled. Zbytek ostrova jsou bytovky vystavěné či ve výstavbě, často dotované jinými státy, stále ještě jako pomoc po zkáze, kterou přineslo tsunami.
Rady pro cestu na Maledivy
1. Plánujte a plánujte řádně. Tohle nebude v žádném případě levný výlet, ale dá se to zvládnout dobře.
2. Návštěvu Male můžete opravdu s lehkým srdcem vynechat, pokud neznáte nějakého domorodce, který by Vám poskytl interní náhled do místního života.
3. Najděte se resort ve vaší finanční kategorii
4. Pokud takový neexistuje, volte guest house, ale určitě ne v Hulhumalé, leč na ostrově Maafushi. Ten je o chlup dál a přívoz tam nejezdí každý den, nicméně zážitek to bude zajímavější.
5. Pokud se nepotápíte, věřte mi, že déle jak 4 dni v jendom místě budou nuda. Resorty jsou na malých ostrovech a i když oni mohou nalévat alkohol, obávám se, že ani to nezachrání vše. Takže si vymyslete přejezd mezi ostrovy a nebo výlet na Maledivy zkombinujte s pobytem v Dubaji či na Srí Lance aby to nebylo celé tak krátké :)
6. Silný opalovací krém a boty do vody jsou nutností (já odjela spálená a božsky poškrábaná od korálů)
7. Na ostrovech jako je Male, Hulhumale a Maafushi, které jsou normálně obydlené, by se neměly dámy příliš odhalovat. Tím je myšleno zahalit ramena a stehna a bikiny nechat doma. Je na Vašem posouzení jak to dodržíte :)
8. Prosím buďte šetrní jak k místní muslimské kultuře tak k prostředí. Tohle místo si zaslouží péči a pozornost!
Závěrem dodám, že já si své 3 dny užila i bez maličkých ostrovů. Ano, příště na nějaký pojedu, ale tohle byla tak poučná cesta, že jsem si nemohla přát více! Maledivci jsou úžasní lidé, lehce pomalí (jak v chůzi tak výkonu práce), neuvěřitelně milý a pohostinní. A kudrnatí! :D
Nicméně tři dny byli více než dost pro mě a já musím místní obyvatele obdivovat, že mají nervy na to zůstat. Ostrov má přeci jen velmi jasné hranice a jaksi z něj není útěku. A tak jsem se i cítila, prostě lehoulince jako nádherné, tropické, azurově modré vězení.
