Mui Ne

Přišel další dlouhý a nepracovní víkend a další týrání mého bankovního účtu. Ale cestovat a poznávat se prostě musí a tak jsme skočily po příležitosti podívat se do relativně blízkého přímořského letoviska s názvem Mui Ne.

Společnost? Velmi kvalitní - Češka, Slovenka a dvě Polky, aneb není na to pomlouvat slovanskými jazyky, když anglicky všichni rozumí. Cesta? Krásných 5+ hodin cesty autobusem. Ubytování? Nejlevnější ale zároveň stále ještě chválený místní resort. Plán? Kochat se, dobře jíst, užívat slunce a odpočívat. Tak se na to pojďme podívat podrobně.

Datum odjezdu bylo určeno na pátek večer abychom užily sobotu úplně celou. V osm večer jsme tedy už byly nastoupené v jednom ze spacích autobusů, kterými se tu přepravuje na delší vzdálenosti. Člověk v nich vypadá hrozně vtipně, ale spí se v nich parádně. Což některé z nás zjistily po třech minutách jízdy, jiné po třech hodinách kdy na sebe už konečně přestaly ječet dvě takové děsně milé Francouzky. 

Na místních autobusech je také úžasné, že bývají provozovány cestovními kancelářemi a ty samozřejmě o klienty dbají, takže si můžete říct, u kterého resortu se chcete cestou nechat vyhodit, v našem případě se jednalo o Backpackers Resort. My ten náš málem zaspaly a tak nás rychlé opuštění autobusu stálo jednu knihu a jedny sluneční brýle. Za to jsme bohužel cestou očividně nabraly naše milé Francouzky, které ve svém jekotu nepřestávaly ani teď, v jednu hodinu ráno a děsně se divily, když místní noční strážný spravující recepci jejich francouzštině nerozuměl. Nicméně jsme dostaly klíče a upadly do postelí v našem apartmá DELUXE Ocean View. Abyste si nemysleli jak luxusně si to cestuju, jednalo se o pokoj, v patře kam vedly nechutně strmé schody, s jednou manželskou postelí a palandou, malou koupelničkou a velkou televizí jak je všude ve Vietnamu zvykem. Cena ovšem byla velmi příjemná, vyšlo nás to na 12USD na osobu za noc. 

Ráno mě můj vnitřní pracovník budík vyhnal z postele v šest hodin, tak jsem se alespoň vyšla pokochat
východem slunce nad mořskou hladinou, který samozřejmě přes mraky nebyl zrovna moc vidět. Zajímavé ale bylo, že náš hotel "přímo na pláži", žádnou pláž neměl, jen betonové schody přímo do vln. Později jsme zjistily, že to tu je docela normální, protože mořská eroze každým rokem ukusuje pláž a některé resorty už o ní prostě přišly úplně. 

Po dalších 2 hodinách nás čekala snídaně a po ní jsme začaly pátrat kam se vrtnout. Majitel hotelu se nám snažil jako obvykle vnutit organizovanou odpolední poznávačku místních pamětihodností, ale s tím jsme se nechtěly smířit a tak jsme vyrazily půjčit si dva skútry. Po varování před jistou smrtí v písku a usmlouvání ceny jsme vyrazily na velmi příjemnou cestu. Mapa jaksi nebyla potřeba, protože tu jaksi je jen jedna silnice skrz celou oblast. 

Mui Ne je malá vesnice žijící z turistů a rybolovu navázaná na větší město Phan Thiet. Na severním okraji vesnice najdete první zastávku - Červené písečné duny. Červené jsou jen dokud si nesundáte sluneční brýle, pak drobek zežloutnou. Po příjezdu se na Vás sesype banda dětí nabízejích linoleové sáňky pro sjezd dun za nehorázné ceny. Pozoruhodná je jejich znalost angličtiny, ano tady byl cestovní ruch hodně prospěšný. Z dun je krásný výhled na celou vesnici, ale hlavně doporučuji se přemoct a vyškrábat se až na nějaké vzdálenější vrcholky, kam se většina turistů už nedoplazí. Ten neporušený vyfoukaný písek má něco do sebe. 

Po osvěžení se řádným kokosem jsme vyrazily dál na cestu a kochaly se se dlouhými plážemi plnými.... ano
krav a to myslím opravdu ta zvířata, červenými písečnými roklemi a výhledy na vzdálené kopce. Čekalo nás 25 km k druhé písečné zastávce u tentokrát Bílých písečných dun. Cestou jsme se samozřejmě stihly i ztratit a skončily jsme u závor areálu větrné elektrárny. Nicméně v další odbočce nás už čekala vůně sušených buráků a neuvěřitelný výhled  na tmavě modré jezero a zářivě bílé duny za ním. 

Z tohohle místa se nám opravdu nechtělo. Slunce začalo pálit, písek se třpytil a pomalu přesýpal po větru. Nikde nikdo, duny byly naše a my nevěřily, že v nich stojíme a že jsme opravdu ve Vietnamu. Cítily jsme na každém kousku kůže jak naše opalovací krémy nezabírají a zároveň jak se na nás všude lepí titěrná zrníčka písku. Po chvíli už jsem ani nemohla fotit jak jsem byla unešená výhledy. 

Spálené, unavené a šťastné jsme se na cestě zpět stavily na oběd z mořských plodů a podívat se také na Fishing village, ze které ty potvory jistě pocházely. Lodičky mají krásné, je jich tam spousta, ale místní pláž byla opravdu neuvěřitelně špinavá a děsivě smrděla. No aspoň, že jsme se líbily místním, kteří se s námi nadšeně fotili. Poté na hotel, sprcha, geniální večeře v indické restauraci, 2 Mojita a jedno Cuba Libre celkem za 80Kč a hurá spát. 

Druhý den nás čekalo sbalení a plážování. Myslela jsem že plážování vynechám a půjdu objevovat zbytek
okolí, ale nějak to neklaplo. Mají tu spoustu fotogenických mušliček prostě :) K obědu trochu grilovaných chobotniček, nákupy a pro mne relax u s knihou u kávy a melounového džusu, zatímco dámy šly na masáž. 

Co podstatného si z toho vzít? Mui Ne je prachsprostě rekreační oblast. My jsme díky bohu navštívily mimo sezonu, jinak je to tu prý nacpané k prasknutí Rusy, což je vidět i na nápisech v obchodech v azbuce. Je tu milion resortů, milion restaurací, klubů, kosmetických a masážních salónů. Co se týká obchodů, je tu možné kupodivu najít i jiné velikosti než XS - S jako v celém zbytku státu. Co se týká konkrétně našeho hotelu, tak ubytování to bylo příjemné, bezproblémové a levné. Určitě jsme ale čekaly přívětivější přístup od majitelů hotelu, kteří jsou kupodivu i američané, ale jsou perfektně neochotní a nepříjemní. 

Pláže tu jsou, otázka jak dlouho ještě budou a ač jsou fajn, určitě najdete ve Vietnamu hezčí. Voda není vysloveně špinavá, ale zářivě modrá také ne. Určitě tu jsou suprové podmínky pro surfaře, kittery apod - fouká víceméně nepřetržitě a vlny jsme viděly parádní. Duny (speciálně ty bílé i když jsou vzdálenější) jsou něco, co prostě musíte vidět. Zároveň se inzerují Cham Towers, místní chrámové věže, které na fotkách nevypadají zle, ale jsou pekelně blbě umístěné na druhé straně oblasti, než vše ostatní, takže my jsme je nestihly. Pokud se tedy rozhodnete navštívit Vietnam - určitě neváhejte sem zajet. Nicméně 3 dny je přesně to maximum, které potřebujete na to se zrelaxovat, prostudovat oblast a zase tiše zmizet na další místa.