Pekařský ráj

Zatím jsem moc nepsala o malých radostech života tady, ale tentokrát se prostě nemohu nepodělit.

Všechno to začalo jednoduchým faktem, že moje kolegyně má narozeniny. Problém je v tom, že v klasické podobě tohle je přesně ta doba, kdy já se nořím do kuchařek, nakupuju tuny mouky a čokolády a tvořím. No ale co s tím ve Vietnamu?

Mám jedno opravdu velké štěstí a to, že v současné době bydlím s malou elektrickou troubou pod jednou střechou, což se v Asii celkově moc často nestává. Nevědí o co přicházejí! Nu a tak jsem si řekla, že se přeci nebudu omezovat a vyrazila jsem do světa pokořit druhou překážku, zvanou suroviny. A o té bych Vám ráda pověděla víc, protože to jsou zážitky, jaké se těžko dostávají z hlavy.

Když tu zajdete do opravdu velkého supermarketu, nejdete leccos, ale nikdy ne vše. Zároveň si často dost zbytečně připlatíte. A tak jsem obeslala sociální sítě a vypátrala obchod proslavený množstvím  importovaného zboží. On dokonce není jen jeden, ale dva hned vedle sebe nalepené. A je to vyslovené blaho pro všechny, kterým ve Vietnamu schází něco z domova a pár vietnamských bonusů k tomu. 

Mým cílem bylo sehnat suroviny na relativně rychlý, přenosný a nenáročný moučník, který je možné upéct v malé troubě. Po dlouhém zvažování padla volba na muffiny (na počet let oslavenkyně) a příchuť měl určit obchod. První mi do oka padl kypřící prášek. Nejsou tu troškaři, takže mám pěknou krabici a k tomu ještě půl kilový balík SUŠENÉHO DROŽDÍ! No já byla v sedmém nebi když jsem ho tam viděla :) Další na řadě byla skořice. Ta byla očividně místní vzhledem k její síle. Ta vůně byla i přes uzavřený sáček silnější než jakákoliv skořice doma. Když jsem procházela kolem chlaďáku, musela jsem se zatraceně držet abych nezírala na všechny ty sýry příliš hladově, ale hlavně mi tam do oka padlo něco v igelitu baleného, váženého, žlutého a ono to opravdu bylo jakési domácí máslo! V další fázi jsem objevila police s čokoládovými polevami a o příchuti bylo rozhodnuto, protože tohle jsem musela vyzkoušet. A budete se divit, ale udržela jsem se a nekoupila tu zeleno růžovou! Pod polevami bylo také krásně vonící kakao a mávalo na mě - vezmi mě s sebou!


Ve chvíli kdy jsem našla mouky, zatočila se mi trošinku hlava. Ani jsem netušila, že někoho mohlo napadnout tolik druhů vyrábět. Ale když jsem tam našla pšeničnou celozrnou, šla prostě se mnou. Něco podobného přišlo i u cukru, protože tolik odstínů jsem ještě nepotkala. Tady však už zvítězila výše (níže) mého platu a já brala nejlevnější bílý třtinový. 

Pak na mě nenápadně zamávala prodavačka, jestli prý nepotřebuji formu na pečení. Samozřejmě, že jsem potřebovala, ale budu se za to ještě dlouho proklínat. Vystoupala jsem po schodech do druhého podlaží a tiše omdlela. Ten prostor nebyl o mnoho větší než můj panelákový pokojíček, ale tolik forem a cukrářských potřeb na jednom místě jsem neviděla v životě! Byla jsem tam půl hodiny. S otevřenou pusou jsem chodila furt jen dokola. Pak jsem se musela donutit něco vybrat a zmizet. Jinak by padla výplata.

Barvy / koncentráty / extrakty / plechy / tvořítka / formy / vykrajovátka / štětce / metly / papírové košíčky / zdobítka / sypací zdobení / oříšky / tématické sety... Proboha silikonová forma na fotbalový míč a muffinovky na tenisáky! Nepouštějte mě tam znovu... Víc si nepřeji, teď padlo 454 Kč, tam příště neskončím! :)