THE Easy Riders

Vietnam je země motorek a skútrů. A pokud si tu na žádný takový stroj nesednete, jakobyste tu vůbec nebyli. Krom toho je docela dost těžké se tomu vyhnout. 

V Saigonu pravidelně využíváme služeb Xe om, tedy místních moto-taxikářů. Se svými přáteli už jsem podnikla výlety městské i mimoměstské jakožto spolujezdec. Když na to přišlo, už jsem se ten skútr naučila i řídit. Každá tahle zkušenost je jiná a každá Vám ukáže Vietnam z jiného úhlu. Ten nejlepší jsem ale našla až minulý víkend při výletu do městečka Da Lat, které je tu známo jako město lásky. Jednak díky nádherným květinovým zahradám a jednak prý díky tomu, že je tu celoročně teplota optimální k tomu, aby se tu milenci a mohli tulit a nepotili se u toho jak šílení ;-)

Můj výlet byl pouze víkendový a tak jsem z toho chtěla vytáhnout co nejvíc. Po dlouhém průzkumu všech možných turistických nabídek, jsem se rozhodla v jednom dni Da Lat projít po vlastních nohou a druhý den využít na moto tůru po okolí, místních kopcích, vodopádech a farmách. Pojďme se tu věnovat té druhé části...

Easy Riders jsou úžasným Vietnamským výmyslem. Původně banda jedinců (prý veteránů z války), kteří se naučili anglicky a začali na svých strojích vozit turisty napříč Vietnamem. Nejenže Vás odvezou odkudkoli kamkoli, také Vám k tomu podají nedocenitelný výklad někoho kdo Vietnam opravdu zná, ukážou Vám zastrčené kouty, které ve svém průvodci nenajdete a nechají Vás si výlety upravit podle jakkýhkoliv požadavků. Časem jim ovšem narostla konkurence a tak vznikla oficiální organizace a stejnokroj, podle kterého jsou jednodušše rozeznatelní na ulicích. 

Výletové taxy se liší dle náročnosti a délky výletu. Jednodenní vyjížďky začínají na 20USD, vícedenní akce jsou většinou v rozmezí 60-90USD za den. Tento poplatek pokrývá motorku, benzín, řidiče a průvodce v jednom, helmu a pláštěnku, případné vstupy, nocleh a někdy i nějaké to občerstvení. 

Countryside Tour okolo Da Lat

Přesně na čas jsem byla vyzvednuta v hotelu mým osobním řidičem Panem Thai. Milý, usměvavý a s příjemnou úrovní angličtiny. Helma byla čistá a pohodlná, stejně tak pro motorka. Bez otálení jsme v lehké konverzaci vyrazili na cestu do prosluněného dne.

První zastávka byla krásná pagoda, kde jsem se dozvěděla lehký náhled do náboženské a politické situace v zemi. Pokračovali jsme k zeleninovým farmám se spoustou jahodových polí, které tu prý rodí celoročně (no ráj!) a dál k horám. V jendom sedle jsme byla vysazena na lehký hike za výhledem. Na helmovém modelu kopce mi bylo ukázáno, že nahoře mám zahnout doleva, slézt zase dolů a tam se sejdeme. Hike byl krátký, výhled božský, ale nebyla bych to já abych nezabočila špatně, takže jsem si místní kopce obešla trošinku víc, ale aspoň jsem potkala další brokolicové a růžové pole a strašně milé farmáře.

Projížděli jsme dlouhými údolími kávových plantáží a skleníků, stavili se na květinové farmě plné gerber, růží a lilií a pokračovali dalším údolím s tentokrát netknutou džunglí. Pak přišla další "jen ve Vietnamu" zkušenost kdy jsme projížděli cestou točící se úbočím  mezi potůčky a skalkami, kterou se prostě úřady rozhodly rozšířit a aby to bylo rychlejší, rozkopali rovnou celých jejích 5km délky. Všude červený prach, náklaďáky se snažili vyhnout autobusům, ruční lámání kamenů na kostky pouze s klínem a kladivem a cesta zataresená pokácenými stromy. 

Čekala nás další velikánská kávová plantáž, tentokrát u jezera a se zastávkou. Dokonce i opičky co vyrábí Kopi Luwak tam měli! Dali jsme si pauzu a já si neuvěřitelně užila hrnek teplé kávy, na božsky čerstvém vyduchu s pohádkovým výhledem. Jen o kus dál čekala malá rodinná výrobna hedvábí plná červíků bource a jeho kokonů, no a pak také krásných šál a kravat. Poslední předobědový krok byly Elephant Waterfalls, kde jsem byla zase vyslána po vlastní ose se kochat a že bylo čím! Trocha bahna, lehká sprcha, ale nádherné to bylo. Jedna pagoda, veliký zelený šťastný Budha a hurá na oběd. 

Na cestě zpět jsem viděla výrobu rákosových košťat, kterou se tu sezónně živí nejchudší rodiny a zastavili jsme se v jedné Minority Village, což byl asi nejsilnější zážitek dne. Žil zde jeden z místních horských kmenů, někde napůl mezi jejich vlastní kulturou a tvrdou civilizací, která je dohonila když se sestěhovali z kopců do rovin a začali zde pěstovat kávu. Architektura jakou jsem ve Vietnamu ještě nepotkala, nářečí, kterému Vietnamci nerozumí a bída jejich originálního života hned vedle zaparkovaných motorek současné mládeže. 

Cestou zpět do města jsem už měla všeho plné kecky (přeci jen noční jízda ze Saigonu byla unavující a východ slunce v Da Lat strhující), ale ještě jsme zvdládli si prohlédnout zapomenuté vlakové nádraží. Pak jsem byla návrácena domů, zplatila 500 000VND, dostala vizitku, slíbila že kontakt uveřejním na blogu a nadšená šla ze sebe dostat prach cest.

Co víc říct... Pokud si chcete Vietnam opravdu užít, naučte se řídit sami pořádnou motorku a nebo alespoň jeden den obětujte své úspory a najděte svého Easy Ridera. Pro mě to byl nejlepší den ve Vietnamu, věřím, že vy nebudete nespokojeni. Jen jedno varování - hledejte ty originální řidiče. Za prvé si to zaslouží za ten nápad a snahu vybudovat si jméno a za druhé Vám budou poskytnuty lepší služby.

Přeji svěží vítr ve vlasech Vám všem!

Phu Quoc - Konečně tropický ráj

Konečně jsem našla lokalitu, o které hodlám hrdě tvrdit, že pokud chcete vidět Vietnam v plné kráse, jeďte sem. Phu Quoc je ostrov na jihu Vietnamu, vlastně až u Kambodži. Čeká tu na Vás bledě modré, absolutně průhledné moře, palmy, prázdninové resorty i nízkonákladové ubytování, klasická vietnamská městečka a trhy, autentická kuchyně, spousta absolutně čerstvých mořských plodů, džungle, památky z války, pár asfaltových cest, spousta kodrcavých prašných dálnic, velmi pohodlné malé letiště a spousta úžasných zážitků.

Jak na to?

Na Phu Quoc se dá velmi pohodlne doletět z mnoha destinací. Ho Chi Minh a Hanoi jsou určitě dobrá startovní místa, ale najdou se i mezinárodní destinace v Malajsii, Kambodže, snad i v Thajsku, odkud správné letadlo chytíte. Další možností jsou trajekty z delty Mekongu nebo z Kambodži. 

Doprava po ostrově samotném je také krásně jednoduchá, i když na začátku jsme se na ní pěkně nachytaly. Na ostrově jsou dvě letiště. To pro domácí lety, je ideálně umístěné víceméně v centru hlavního městečka. Jeho problémem ale je, že je mimo provoz, takže odkudkoliv přiletíte na letiště mezinárodní, které je pár kilometrů na jih. Nepříjemné je pouze fakt, že pokud nemáte zajištěn odvoz, budete si muset vzít taxíka a na jejich taxametr je ta cesta do civilizace přeci jen dost dlouhá... 

Ve zbytku času se dá pohybovat pěšky, na kole, na motorce či v autě. Verzi pěšky nedoporučuji, je to daleko a je tam prostě moc teplo. Kolo zní zajímavě a určitě se s ním dostanete na lecjaká úžasná místa, ale potřebujete mít hodně času. A nezapomínejte, že většina ostrova přeci jen už není tolik obydlená, takže zásoby vody s sebou!

Další možnost je určitě si pronajmout auto, ke kterému ve Vietnamu většinou dostanete řidiče. Nicméně tuhle možnost určitě doporučovat nebudu. Krom toho, že přijdete o všechen ten čerstvý vzduch, zvuky a vítr ve vlasech, budete hlavně perfektně naklepaní a určitě si to neužijete. Mají tu asfaltové silnice, ale opravdu jich není mnoho a ten zbytek je prostě takový drkotavý. Nakonec jsem si nechala možnost nejlepší a to zapůjčení motorky/skútru, prostě dvojkolého motorového vozidla. Nenadřete se v tom vedru tolik, ušetříte čas na průjezd opravdu celého ostrova a těm dírám v cestách se zvládnete vyhnout. Navíc ty výhledy je k nezaplacení vidět. Cena automatického se pohybuje kolem 150 000VND na den.

Kde složit hlavu?

Na tomhle ostrově si opravdu můžete vybrat co je vaší mysli nejbližší. My bydlely na velmi nízkém rozpočtu jako obvykle a našly příjemné (velmi zapadlé) místečko se studenou vodou, netopýrem jako domácím mazlíčkem, skvělými snídaněmi, studenou sprchou s oblázkovou podlahou a perfektně funkčními mosqitierami. Na výběr ale jsou resorty v centru turistické oblasti v mnoha podobách - mnoho podlažní hotely, bungalovy, lázeňské služby... Je možné si také vybrat i nějakou odlehlejší část ostrova, kde má každý resort sám pro sebe nádhernou pláž, nebo alespoň její část a k tomu jako bonus božský klid od ruchu civilizace. 

Dalším faktem je, že se tu staví a to v neuvěřitelných rozměrech. Developeři šílí a absolutně minimální Vietnamské restricke v této oblasti je v tom jen podoprují. Takže za pár let zde najdete i areály rozlohy kilometru čtverečního, plné bazénů, barů a restaurací, abyste z nich nemuseli vystrčit ani nos pokud byste nechtěli, ale varuji Vás, byla by to škoda. 

Co vidět?

Na prvním místě jsou určitě pláže, ale ty bych tématicky oddělila. Dále tu je jedna večerní atrakce v hlavním městečku Duong Dong = místní Night Market. Samozřejme zde najdete i suvenýry, ale hlavně sem zajděte na večeři. Mají největší výběr čerstvých mořských potvor co jsem zatím ve Vietnamu viděla a ceny kupodivu ještě nejsou úplně přemrštěné. Jen pokud byste nedostali co jste si objednali, ozvěte se! Je to trošinku lidská džungle, ale ta atmosféra a vůně jsou nezapomenutelné (pozitivně). Po večeři se projděte do přístavu na nějaký dezert (například domácí zmrzlinu) a džus nebo kávu a nezapomeňte vylézt na místní hrad, který je něco mezi majákem a pagodou. 

Dopřejte si cestu na jih. Je možné jet jak podél západního pobřeží a přilehlých pláží nebo středem ostrova, obě cesty mají něco do sebe. Pokud to vezmete středem, stavte se na jedné z pepřovníkových farem. Je to jen na chvilku, ale určitě něco nového a zajímavého, Zároveň můžete místní pepř ochutnat i koupit - koho kdy zabila malá podpora lokálního farmářství. Kus za plantážemi se také dá zahnout nenápadnou odbočkou do prava do kopce. Vydržte celý kopec a odmění vás Sung Hung pagoda svým nekonečným klidem a bohužel zarostlým výhledem. Pokud se budete držet vlevo, dojedete do rybářské vesničky Ham Ninh, která je dobrým místem třeba na klidný oběd. Jen pozor na ceny, vzhledem k tomu že v jídelních lístcích nemají ceny, může vás účet docela nemile překvapit. Úplně na jich ostrova do městečka An Thoi jsme bohužel nedojely, ale prý je hezké, poklidné a zase velmi chutné. Cestou k němu ale určitě nepřehlídněte The Coconut tree prison, ale upozorňuji, že se jedná o zážitky pro silné žaludky. 

Kolem Duong Dongu jsou také sladkovodní vodopády,což je po všechné té soli určitě příjemná změna. My navštívily Suoi Da Ban. Příjezd bylo docela dobrodružství, protože místní navigační systém spíše než cedule obsahuje babičky a dědečky popíjející kafe u silnice. Jeden šílený závěsný most, krátká procházka a pak už příjemně chladná voda proudící po vysluněných kamenech, barevní motýli, šídla, zpívající ptáci. Bylo to krásné. 

Pokud se vydáte na sever, čeká Vás džungle. Severovýchodní část ostrova pokrývá národní park i s místní nejvyšší horou. Ten je ovšem v současné době perfektně neprostupný. Do budoucna se plý pránuje trasa na vrchol oné hory pro ten nepřekonatelný výhled. Tak snad tam neudělají rovnou dálnici, ale úzký příjemný trek. Severozápadem vede krásná červená cesta, lemovaná majestátními stromy a později i džunglí. nedoporučuji jí procházet jen tak na vlastní pěst, ale v jednom místě je možné nalézt "Forest Walk", tedy asi 2km dlouhou procházku do středu lesa. Alespoň nahlédnout tu stojí za to. Když se vaše cesta poté stočí na jih podél moře, potkáte rybářské osady sušící tisíce malých rybiček.

Pláže!

Asi nejzásadnější kapitola. Voda je tu božská = perfektně čistá, teplá, v rámci počasí klidná. Co už mě trošinku štvalo byla mělkost místního moře. Někdy bylo dno dokonce tak hrbolaté že jste se cestou od břehu střídavě brodili níž a výš, ale třeba 50m vám voda nesahala víc než po pás. Dalším problémem je místní příliv, naplaví sem totiž ledacos a ve většině případů se o to už nikdo ani nesnaží starat. Samotřejmě ty největší resorty si své pláže uklidí, ale pak najde nádhernou, opuštěnou zátoku a na tom běloskvoucím se písku je linie opuštěných bot, lahví, sáčků... A taky to moře většinou není moc živé. Pokud chcete šnorchlovat nebo potápět se, budete muset pravděpodobně až na jich k ostrůvkům pod An Thoi a nebo někam hodně daleko od břehu. 

Nejznámější pláží je Long Beach se všemi svými perlovými farmami a resorty, které si jí udržují čistou. Kvůli tomu, je ale také relativně přelidněná i když díky její orientaci na západ nehledejte lepší místo pro sledování západu slunce. A po západu slunce to tu také náramně žije díky přehršli klubů, ale kdo by si ten drink na pláži nedal? Také pokud se podél ní projedete na jih, daleko od zástavby Duong Dong, užijete si její tišší oblasti, které určitě stojí alespoň za návštěvu, než je pohltí nové resorty. 

Lonely planet vám doporučí pláže na jihu ostrova jako například Sao Beach. Je ukrytá, krásná, ale na východě a za horami, takže určitě nedoporučuji na odpoledne. Také pokud fouká, tady bude stoprocentně zvýřené a vlnovité. 

Za návštěvu určitě stojí pláže na severozápadě. Navštívily jsme Ganh Dau Beach, na které se také nachází docela příjemný, leč drahý restaurant. Také je možné se tu podívat na malý Turtle Island, odkud musí být božský pohled na celé západní pobřeží. Trochu níž najdete další pláže a zátoky, některé úplně opuštěné, jiné s resorty, které Vás ale bez problémů pustí do svého areálu. 

Phu Quoc je prostě ostrovem pro všechny, tak si přijeďte najít to svoje :)