THE Easy Riders

Vietnam je země motorek a skútrů. A pokud si tu na žádný takový stroj nesednete, jakobyste tu vůbec nebyli. Krom toho je docela dost těžké se tomu vyhnout. 

V Saigonu pravidelně využíváme služeb Xe om, tedy místních moto-taxikářů. Se svými přáteli už jsem podnikla výlety městské i mimoměstské jakožto spolujezdec. Když na to přišlo, už jsem se ten skútr naučila i řídit. Každá tahle zkušenost je jiná a každá Vám ukáže Vietnam z jiného úhlu. Ten nejlepší jsem ale našla až minulý víkend při výletu do městečka Da Lat, které je tu známo jako město lásky. Jednak díky nádherným květinovým zahradám a jednak prý díky tomu, že je tu celoročně teplota optimální k tomu, aby se tu milenci a mohli tulit a nepotili se u toho jak šílení ;-)

Můj výlet byl pouze víkendový a tak jsem z toho chtěla vytáhnout co nejvíc. Po dlouhém průzkumu všech možných turistických nabídek, jsem se rozhodla v jednom dni Da Lat projít po vlastních nohou a druhý den využít na moto tůru po okolí, místních kopcích, vodopádech a farmách. Pojďme se tu věnovat té druhé části...

Easy Riders jsou úžasným Vietnamským výmyslem. Původně banda jedinců (prý veteránů z války), kteří se naučili anglicky a začali na svých strojích vozit turisty napříč Vietnamem. Nejenže Vás odvezou odkudkoli kamkoli, také Vám k tomu podají nedocenitelný výklad někoho kdo Vietnam opravdu zná, ukážou Vám zastrčené kouty, které ve svém průvodci nenajdete a nechají Vás si výlety upravit podle jakkýhkoliv požadavků. Časem jim ovšem narostla konkurence a tak vznikla oficiální organizace a stejnokroj, podle kterého jsou jednodušše rozeznatelní na ulicích. 

Výletové taxy se liší dle náročnosti a délky výletu. Jednodenní vyjížďky začínají na 20USD, vícedenní akce jsou většinou v rozmezí 60-90USD za den. Tento poplatek pokrývá motorku, benzín, řidiče a průvodce v jednom, helmu a pláštěnku, případné vstupy, nocleh a někdy i nějaké to občerstvení. 

Countryside Tour okolo Da Lat

Přesně na čas jsem byla vyzvednuta v hotelu mým osobním řidičem Panem Thai. Milý, usměvavý a s příjemnou úrovní angličtiny. Helma byla čistá a pohodlná, stejně tak pro motorka. Bez otálení jsme v lehké konverzaci vyrazili na cestu do prosluněného dne.

První zastávka byla krásná pagoda, kde jsem se dozvěděla lehký náhled do náboženské a politické situace v zemi. Pokračovali jsme k zeleninovým farmám se spoustou jahodových polí, které tu prý rodí celoročně (no ráj!) a dál k horám. V jendom sedle jsme byla vysazena na lehký hike za výhledem. Na helmovém modelu kopce mi bylo ukázáno, že nahoře mám zahnout doleva, slézt zase dolů a tam se sejdeme. Hike byl krátký, výhled božský, ale nebyla bych to já abych nezabočila špatně, takže jsem si místní kopce obešla trošinku víc, ale aspoň jsem potkala další brokolicové a růžové pole a strašně milé farmáře.

Projížděli jsme dlouhými údolími kávových plantáží a skleníků, stavili se na květinové farmě plné gerber, růží a lilií a pokračovali dalším údolím s tentokrát netknutou džunglí. Pak přišla další "jen ve Vietnamu" zkušenost kdy jsme projížděli cestou točící se úbočím  mezi potůčky a skalkami, kterou se prostě úřady rozhodly rozšířit a aby to bylo rychlejší, rozkopali rovnou celých jejích 5km délky. Všude červený prach, náklaďáky se snažili vyhnout autobusům, ruční lámání kamenů na kostky pouze s klínem a kladivem a cesta zataresená pokácenými stromy. 

Čekala nás další velikánská kávová plantáž, tentokrát u jezera a se zastávkou. Dokonce i opičky co vyrábí Kopi Luwak tam měli! Dali jsme si pauzu a já si neuvěřitelně užila hrnek teplé kávy, na božsky čerstvém vyduchu s pohádkovým výhledem. Jen o kus dál čekala malá rodinná výrobna hedvábí plná červíků bource a jeho kokonů, no a pak také krásných šál a kravat. Poslední předobědový krok byly Elephant Waterfalls, kde jsem byla zase vyslána po vlastní ose se kochat a že bylo čím! Trocha bahna, lehká sprcha, ale nádherné to bylo. Jedna pagoda, veliký zelený šťastný Budha a hurá na oběd. 

Na cestě zpět jsem viděla výrobu rákosových košťat, kterou se tu sezónně živí nejchudší rodiny a zastavili jsme se v jedné Minority Village, což byl asi nejsilnější zážitek dne. Žil zde jeden z místních horských kmenů, někde napůl mezi jejich vlastní kulturou a tvrdou civilizací, která je dohonila když se sestěhovali z kopců do rovin a začali zde pěstovat kávu. Architektura jakou jsem ve Vietnamu ještě nepotkala, nářečí, kterému Vietnamci nerozumí a bída jejich originálního života hned vedle zaparkovaných motorek současné mládeže. 

Cestou zpět do města jsem už měla všeho plné kecky (přeci jen noční jízda ze Saigonu byla unavující a východ slunce v Da Lat strhující), ale ještě jsme zvdládli si prohlédnout zapomenuté vlakové nádraží. Pak jsem byla návrácena domů, zplatila 500 000VND, dostala vizitku, slíbila že kontakt uveřejním na blogu a nadšená šla ze sebe dostat prach cest.

Co víc říct... Pokud si chcete Vietnam opravdu užít, naučte se řídit sami pořádnou motorku a nebo alespoň jeden den obětujte své úspory a najděte svého Easy Ridera. Pro mě to byl nejlepší den ve Vietnamu, věřím, že vy nebudete nespokojeni. Jen jedno varování - hledejte ty originální řidiče. Za prvé si to zaslouží za ten nápad a snahu vybudovat si jméno a za druhé Vám budou poskytnuty lepší služby.

Přeji svěží vítr ve vlasech Vám všem!