Turkey Dash

Společnost, ve které v současné době pracuji, je na trhu již přes deset let a zaměstnává kolem 400 lidí. Tak proč něco takového neoslavit pomocí těm co to potřebují? Tohle rozhodnutí tu padlo asi tak ve chvíli kdy jsem nastoupila. Měsíc poté se vedení rozhodlo zorganizovat charitativní běh, jehož výtěžkem potěšíme dva sirotčince a Operation Smile ve Vietnamu.

Organizace akce byla pro evropana něco neuvěřitelného a to jak u příprav tak u finální podoby na místě, ale tomu se tu dnes věnovat nechci. Byl to ve finále pro mě jako účastníka a přispěvovatele velmi příjemný zážitek, na který chci vzpomínat v dobrém.

Datum bylo stanoveno na 17.11. a vzhledem k americkému směřování naší firmy, jsme přejali celé to krocaní  Díkůvzdací téma. Běh byl naplánován na 4km kolem Crescent Plazy v distrisktu 7. Tato oblast je známá jako oáza klidu a pořádku na jižní straně města. Nebo také jako cizinecké ghetto, protože je to jakési nové město stavěné dle západní architektury, plné krásných, moderních bytů a kanceláří. 

Vstávali jsme v 5, na místě jsme byli v 6:30 a čekali až se sejde dav. Docela mě překvapilo, že dlouhou dobu jsem byla na místě jediný sportovně oblečený člověk, kdy všichni ostatní přišli v džínech a dost často žabkách, dokonce nějaké podpatky jsem zahlédla. Všichni jsme ale dostali jako odměnu za účast trička v jedné ze zářivých barev a tak se pohled na nás alespoň trochu vylepšil. Dokonce velmi protože i když jsem to nečekala, ty barvy nám opravdu slušely. 

V 7:30 přišel na řadu plánovaný taneční flash mob, nebo spíše trocha spartakiádního cvičení, protože mu předcházel skoro měsíc organizovaného nacvičování a přímo na místě pak nástup do řad s přesnými rozestupy. Že tanec se nakonec povedl až na 4. pokus už asi nemá cenu rozebírat. Když si odmyslíte tyhle detaily, vypadalo to v té barevné míšenici opravdu dobře.

Vyběhli / vyšli jsme a utíkali jsme o to rychleji o kolik víc svítilo slunce, protože všichni chtěli do stínu. 4 km v dobré společnosti se dají snést velice dobře a tak jsme za chvíli byli v cílové rovince, plácli si se šéfem a za odměnu a přežítí dostali ledový čaj a sojového nanuka.

Doufám, že děti, které ty peníze dostanou, budou mít ještě větší radost, než jakou jsem měla já, že to vlastně vše proběhlo bez problémů!