Ty kulturní rozdíly...

Tenhle obrázek jsem našla kdysi dávno čirou náhodou při tvorbě nějaké prezentace. Nicméně jsem si ho oblíbila pro všechna takováhle porovnávací témata. A ano, ráda bych Vám dneska pověděla o takových těch kulturních rozdílech co Vás budou čas od času iritovat i po x letech spokojeného života ve Vietnamu. Nicméně stále tvrdím, že ač Vám to poleze na nervy, není důvod se na tom snažit něco měnit, nebo například vnucovat naše "západní" cesty. Naše společnosti se vyvíjely jinak, za jiných podmínek a jak může kdokoliv říct, že ta jeho cesta byla ta správná? A že to tu vídáme často a Vietnamu to opravdu nesvědčí. 

Mlaskání

My tomu říkáme zlozvyk a maminky nám za to vyhrožují absencí dezertu. Vietnamci jedí s otevřenou pusou a hlasitě u toho mlaskají. Nebo teda alespoň většina z nich. Pro člověka, který přijede z Evropy je to ze začátku určitě nezvyk a nejednou se s nechápavým pohledem obrátí k vedlejšímu stolu, kde někdo právě žužlá gumovější kus masa a vy dle hlasitosti a spokojenosti mlasků můžete soudit jak moc se mu to daří. Ale zvykněte si, je to tu norma.

Smrkání

Když jsem v kanceláři poprvé vytáhla kapesník a ulevila svému nosu trpícím rýmou z klimatizace, otočila se na mě půlka mého týmu s opravdu překvapenými až možná vyděšenými výrazy. Já vím, že neumím smrkat úplně po tichu, ale nepřišlo mi, že bych si zasloužila až takovou reakci. Časem mi to došlo. Vietnamci veřejně, natož do kapesníku nesmrkají, Vietnamci popotahují a později na toaletách smrkají do umyvadla. Já se svého kapesníku nevzdám, ale zkouším se neošívat když soused kolega mající rýmu popotahuje od rána do večera.

Osobní prostor

I doma potkáte lidi, kteří budou stát maximálně 2 cm od Vás, možná to jste i vy. Já ne, já svůj osobní prostor většinou potřebuji a tady se mi ho tedy zásadně nedostává. Vietnamci jsou malí, skladní a zvyklí se tulit. Ne, to vyznělo trošku špatně, ale prostě nečekejte že vaše osobní bublina bude větší než ony 2 cm od povrchu těla. V autobuse nikomu nebude vadit váš loket v žebrech, ale samozřejmě se to očekává i opačně. Stejně tak počítejte že na sedačce pro 4, Vás bude minimálně 5 a ještě Vám bude poklepáváno na koleno nebo rameno, protože tady komunikace z velké části probíhá dotekem.

Předbíhání

Jestli je jedna věc, kterou ve Vietnamu není možné udělat, je to fronta. Klasická fronta jednoho člověka za druhým. V bance, na poště, na letišti... NIKDE! Tohle mě vytáčí asi nejvíc. Jednou jsem tak stála na poště a 10 minut čekala než vyřídí zákazníka přede mnou. Dodržovala jsem odstup jen tak abychom oba dva mohli dýchat a stejně ve chvíli kdy opustil přepážku, se přede mnou objevila ruka s balíkem, který byl strčen úřednici až pod nos, následován zběsilou vietnamštinou a samozřejmě i odbaven přede mnou. A na letištích? Nikdy nechoďte do fronty (shluku), která vypadá nejkratší! Mohu Vám garantovat, že nebude... A jako perlička na závěr tohoto tématu - za 2 týdny má být v Saigonu otevřen první McDonalds s prvním Drive Thru okénkem... Ta představa hrnoucích se skútrů!

Zírání

Cizinec, který přijede do Vietnamu se cítí jak rocková hvězda. Všichni tu na něj totiž zírají a slovo zírat opravdu není přehnané, protože kromě toho, že mi přijde, že nemrkají, tak semtam i padají z jedoucích motorek. Nicméně nehledejte za tím nic negativního, oni jsou opravdu jen zvědavý. Většinou čím méně navštěvované místo najdete, tím více okukováni budete, ale také tím přátelštější místní lidé budou. Nutné je totiž dodat, že vietnamský (a on vlastně celkově asijský) idol krásy je reprezentování bílou kůží, vystouplým nosem a dalšími rysy, které jsou bližší nám než jim. A jak jsou zklamaní, když se pak opálíte a zkazíte tak svou speciálnost, zatímco vy slavíte ten krásný bronz.

Hlavně klid...

Vietnam není "rychlá" země. Vietnam je dokonce velmi pomalá země. Když jsem odjížděla, moje vize byla, že všichni asijské národy jsou dochvilné, přesné a pečlivé. No, dál od pravdy jsem nemohla být. Půl hodina zpoždění není ve Vietnamu žádná míra a opravdu nemá význam chodit na čas. Zároveň, nečekejte, že se někdo přerazí s rychlým servisem. Například pojem "Fast Food" tu jaksi ztratil význam. Mysleli jste si, že doma jsou pomalí? Příklad - objednáte si v Loterii (korejský fastfoodový řetězec) Cheesburger. V první řadě poprosí abyste si sedli. Nevzdorujte, budou Vás jedině bolet nohy. Po 5 minutách se dozvíte, že došel sýr, takže z toho uděláte normální Hamburger, který Vám bude dodán po dalších 10 minutách a já si opravdu nedělám srandu. A třeba placení v obchodním domě? Oproti Čechám jedna výhoda - opravdu jsou obsazené všechny pokladny, ale... Většinou si zboží například nesmíte dávat sami do tašek, to je úkol pokladní, která po namarkování, bude pečlivě zvažovat umístění každého produktu napříč Vašimi třemi igelitkami a věřte že i změny mohou později nastat...

Objednávání

Když vejdete do kavárny či restaurace, musíte udat počet hostů a budete usazeni. Nebojte se vzpínat a najít si své vlastní místečko. Dále dostanete menu a s největší pravděpodobností u Vašeho stolu bude stát číšník ... Dokud se nevyberete... A že jsou to trpělivý lidé!

Dolévání

Byli jsme na velmi luxusní večeři na Díkůvzdání. Francouzský hotel, švédské stoly se vším co si jen vaše chuťové buňky mohly přát a skvělé víno k tomu. Skvělé víno dokud jsem poprvé (a bohužel ne naposledy) neviděla svou poloprázdnou sklenku dolévanou do plna. Že Vám v restauraci dolévají ledový čaj jen co usrknete jsem si zvykla, ale to Francouzské víno si to nezasloužilo! O pár měsíců později, jiná párty, jiné místo, naučila jsem je nalévat mi radlera (7up a pivo) a jaksi mi také neustále přibýval... Kouzla a čáry!

Ne/Navigace

Pokud si přijdete někde ztraceni, je docela přirozený reflex se zeptat na cestu. Když však budete pozorovat cizince co už tu nějaký čas jsou, nebudou se ptát na cestu jednou, ale minimálně dvou, radši tří nezávislých jedinců. Proč? No to je docela jednoduché. Vietnamec Vám nikdy neřekne, že neví kam chcete jít, on Vás vždy někam pošle, jen to prostě ne vždy bude ten správný směr. V absolutní většině to není zlý úmysl, jen snaha neztratit tvář, no a třeba se trefí, co může vědět :)

Heeeeeey YOU!

Jdete po ulici, u krajnice stojí motorka a na ní se válí postarší Vietnamec. Ozve se:"HEY! Heeeeeey! YOU!!" Pauza a:"YOU! Taxi?" A v tu chvíli už ste tak vytočení, že nemáte ani chuť odpovídat. Druhý den jdete tou samou oblastí podruhé a ozve se to samé. Vy jste ovšem připraveni a odpovíte:"I´m not YOU!" Jdete dál a za Vámi se ozve bujarý smích. Až jednou místní taxikáři a moto-taxikáři zjistí jak moc všechny turisty otravují svým povykováním a troubením, budou mít určitě spoustu nových zákazníků.


No takže prostě - To chce klid a nohy v teple! =)