Delta Mekongu po vlastní ose

Když žijete ve městě přeplněném lidmi, smogem a troubícími nezastavujícími vozidly, máte tendence ho opouštět jak jen nejčastěji to lze. A tak když přišel další víkend, snažily jsme se zase utéct. Přišlo googlení, nalezení té správné fotky, kterou také chceme na svém foťáku, identifikace na mapě, sbalení se a útěk na autobus.

Cesta za čerstvým vzduchem a houpacími sítěmi

Rozhodnutí bylo jasné, zbavit se cestovek (viz předešlá cesta k Mekongu) a jet na vlastní pěst. Po průzkumu různých blogů jsme usoudili, že to je realizovatelné a mělo by být i příjemné. V Saigonu jsme v Distrktu 10 zakoupili lístky (110 000VND) na spoj společnosti Futa jedoucí do naší destinace - Vinh Long. Cesta měla trvat 2 hodiny, ale nebyl by to Vietnam kdyby opravdu trvala. Čekal nás totiž převoz na stanici v jiném distriktu, 40 minut čekání, hodinová cesta k občerstvovacímu zařízení na půl hodinový oběd a pak další hodina do našeho cíle. 

Na stanici ve Vinh Long nás čekal úkol sehnat si ubytování. Kouzelné slovíčko Homestay, nahlas vyslovené Vám ubytování sežene do pěti minut. Začaly jsme se bavit s majitelem jednoho takového zařízení na přilehlém říčním ostrově - transport k ubytování, 1 noc, večeře, snídaně, zapůjčení kol, houpací sítě ve stínu na zahradě = 250 000 VND. A je to velmi kvalitně řízený rodinný podnik, na autobusáku nás posadil na moto-taxi, u převozu si nás vyzvedla nějaká příbuzná, poslala nás na loď, sdělila jméno slečny, která si nás vyzvedla na druhé straně, posadila na další motorku a odvedla až do pokoje. Tomu říkám servis :)

Na odpoledne jsme si půjčily kola a vydaly se prozkoumat ostrov. Čekaly nás děsivá nebrzdící kola s padajícími řetězy, déšť, který nás zahnal na výtečnou kávu, spousta "HELLOOOOO" dětí, banánové a kokosové plamy, sady longanu, rambutanu, vodních jablek, papayove stromy, karamboly jen tak popadané na silnici, růžové katolické kostely, uměle vytvořené kanály a přirozené přítoky Mekongu se svýmy prudkými a vysokými mosty. 

Zbytek odpoledne a večera byl stráven v houpací síti s kokosem po boku, knihou a následně i Mekongskou večeří - Elephant Ear Fish, ze které se motají čerstvé a výtečné jarní závitky, smažené jarní závitky, kuře s lemongrass, rýží a zeleninou a božským ovocem jako dezert.

Cesta za Zemí cihel

Druhý den jsme po příjemné snídani ulovily lepší kola a vyrazily převozem zpět do Vinh Long, odkud nás cesta táhla na Východ podél pobřeží. Cílem měl Mang Thit - Země Cihel. Oblast podél břehu řeky kde se vyrábí cihly a různá keramika tradičním způsobem pomalého vypalování v "kiln". 

Na kole jsme návštěvu vzaly z břehu. První byly jednotlivé věže patřící menším výrobnám a hlavně pro výrobu květináčů, poté se začaly homole množit a sdružovat až jsme se dostaly k rozsáhlejším komplexům plných cihel, dlaždic a střešních tašek. Kilny mají cca 10 metrů, na jejich výstavbu je použito několik tisíc cihel, vnitřek je vymazán směsí bahna, písku a vody, jsou vytápěné rýžovými slupkami a vyschlé cihly, které se původně formovaly ručně, se v nich pečou třeba i měsíc.

Bohužel jsme se nakonec nedostaly až do míst, které jsme si původně našly (viz tyhle neuvěřitelné fotky, ale ten člověk je také sbíral více jak 3 roky! Odkaz), ale naše štěstí z možnosti sedět jet někam na kole bylo dostatečné i samo o sobě, takže nám stačilo i pár menších exemplářů, které jsme si prolezly a profotily. 

Abych to prostě zase nějak shrnula, musím říct, že tohle byla mnohokrát příjemnější návštěva než se nechat honit z lodě na břeh a zpět nějakým průvodcem. Kdybych tu nebyla předtím, strávila bych o den déle a absolvovala nějaký ten výlet lodí, takhle ale bylo super vidět ta místa co jsem viděla z lodě i z trochu jiného a sušího úhlu. A hlavně to byl úžasný odpočinek.

Ještě jedna poznámka - na rozdíl od zbytku Vietnamu tady potkáte samé Francouze, Španěly a Italy. Bylo nám to lehoulince divné, než jsme objevily jedno jediné pouto - Průvodce. Lonely Planet Vám v téhle oblasti prostě nepomůže, za to všechny francouzské knihy Vám i vyjmenují všechny Homestay co tu můžete najít...

Cestování zdar!