"Zima" ve Vietnamu

Až letos jsem zjistila jak je zima relativní pojem. Uvědomili jste si někdy opravdu pořádně, že například na Novém Zélandu mají Vánoce v plavkách na pláži se spoustou horoucího slunce? Opravdu to myslím vážně, představili jste si gril postavený v písku místo kapra a salátu, Santovské čapky k plavkám a stín slunečníku abyste se moc nespálili? Mě to nikdy asi tak úplně nedocházelo, dokud jsem se letos nepřiblížila k rovníku a nějak se tu nezačalo ochlazovat. 

Abych začala řádně tím počasím, tak Saigonských stabilních 30 stupňů samozřejmě neplatí pro celý Vietnam, vzhledem k tomu jaká severo-jižně orientovaná nudle to je. Letos to tu naopak bylo i extrémní, protože v horách na severu Vietnamu sněžilo (viz fotky) a teploty padaly i pod nulu a náš jih zaznamenal přes půl prosince studenou vlnu, takže jsme se tu dostali už na nějakých 25 stupňů a po ránu uvažovali o lehkém svetru na cestu do práce (já vždycky tvrdím, že mě Liberecké počasí bude pronásledovat všude kam půjdu! viz odkaz). Já jsem v posledním měsíci také dvakrát zavítala do středního Vietnamu, kde se teploty pohybovaly cca mezi 15 a 19 stupni, pokud nepočítáte, že na Vás na přímo pálí slunce. Na noc to chtělo dlouhé rukávy, kalhoty a pozor i ponožky se hodily! Nemluvě o všech Vietnamcích v zimních bundách a kabátech (a že tu mají opravdu pěkné kousky). 

Nejzajímavější na tomhle období ale bylo, potloukat se tak daleko od domova přes svátky. Zvláště v zemi, která je převážně budhistická a tak by neměla slavit ani Vánoce, ani Nový Rok. No zase tak moc pravda to tu není...

Vánoce v Saigonu

V teorii se ve Vietnamu Vánoce opravdu neslaví a tak jsme tu poctivě denno-denně dodržovali pracovní dobu a to včetně Štědrého Dne, prostě hezky do 4 v kanceláři. Nicméně bylo nutné navozovat tu řádnou náladu. Vzali mi sníh, ale koledy jim nenechám! Takže jsem stáhla Spirituál Kvintet a jala se péct cukroví. Povedlo se a Vietnamci blahem chrochtali :) Stejně tak v práci se navozovala atmosféra vánoční hudbou v přestávkách a jednou dokonce i přáníčky a Vánočními dorty.

Na Štědrý Den byl plán také jasný - dobrá společnost, skvělé jídlo a klid. No Většina z toho se vydařila. V poledne jsme začaly Vánočním obědem v kanceláři a večer pokračovaly ve skromné tříčlenné dámské společnosti. Rezervovaly jsme si stůl v příjemné francouzsko-světové restauraci v blízkosti centra města, po práci ze sebe udělaly dámy a vyrazily užít večer. Na mém menu byl salát s kozím sýrem, steak s pečeným bramborem a zeleninou a karamelový krém jako dezert. Vše výtečné včetně servisu a prostředí, mohu Au Parc jedině doporučit! (P.S.: každá slečna po objednávce dostane sklenici šampaňského jako pozornost podniku :))



 

No a s plnými žaludky jsme vyrazily do Vánoční Země Nezemě aneb do centra Saigonu. Teď se mi to vše začíná těžko popisovat, protože to bylo tolik věcí najednou působících na Vaše smysly, že ani nešlo vnímat vše. Začala bych davem, ten byl totiž všude, takhle si představuji největší demonstrace. Úplné centrum města bylo uděláno pěší zónou, on by tam také projet chtěl jen blázen. Ve zbytku ulic jste sem tam v davu narazili na auto nebo motorkáře, kteří prostě nemohli nikam dál. Celý ten dav se hlasitě bavil, jedl, kupoval Santovské čepičky, stříkal na sebe sníh ze spreje (tedy mýdlovou pěnu) a fotil se u všech Vánočních stromečků, blikátek, výloh... No a také si fotil nás. Uznávám, že jsme docela pohledné slečny, ale když už konečně někomu svěříte foťák abyste se mohli nechat vyfotit spolu a najednou je proti vám těch foťáků a telefonů minimálně 20, začne Vám pod nohama chybět červený koberec.





Když se vrátím k tomu jídlu, je nutno dodat, že takový výběr streetfoodu jsem ještě neviděla. Ten večer vyrazili do centra prodejci z celého města od studentů po prarodiče a snažili se udat cokoliv. Ono stačilo nakoupit karton vody a po projití jednou ulicí byste si pravděpodobně vydělali na měsíc Vietnamského života.

Nicméně to byl jeden z nejvíc vyčerpávajících večerů co jsem kdy zažila. Teplota v ulicích minimálně o 5 stupňů vyšší než obvykle, ze všech blikajících světel a divných zvuků se člověk cítí pomalu jak opilý, je všude postrkáván, snaží se aby nepřišel o kabelku a to k tomu musím ještě připočíst tůru mimo centrum abychom vůbec byly schopné najít nějaké volné taxi.

Ještě krátká poznámka k Božímu Hodu, který jsme samozřejmě zase strávily v práci, ale zase se sešly, tentokrát u nás v kuchyni a spáchaly svařené víno a domácí bramborový salát. Atmosféra perfektně domovská když odečtete ten výhled ze střechy a místní vedro.





Silvestr v Saigonu

Nejsem Silvestrovský typ a na tom ani Vietnam díky bohu nic nezměnil. A tak jsem se trošinku děsila co mě tady potká. Zjištění ale bylo takové, že pokud hledáte místo, kde se dá na Silvestr zapomenout, stavte se v Saigonu, důvodů pro to je hned několik. V první řadě je tu zase Budhismus a fakt, že tady se Nový rok slaví až lunární, na přelomu ledna a února. No a hned na druhém místě je fakt, že tu prostě není volně prodejná pyrotechnika (ono to je taky jedině dobře). Takže pokud byste zapomněli na datum a pohybovali se mimo centrum, nebudete ani tušit co se děje.

Já jsem udělala něco podobného. Ve městě sice probíhaly nějaké ty párty v ulicích, v distriktu 7 byly dokonce dvě takové akce sponzorované pivovary... Já jsem si nicméně utahaná po dni práce užila dobou večeři, víno a film. Později jsem vyrazila ke kolegyni, která má vhodněji umístěnou a vyšší střechu a jaly jsme se sledovat a fotit ohňostroj. Ten jeden jediný ohňostroj nad tím celým velikánským, několika miliónovým městem. 15 minut a bylo to. Auta tu troubí každý den, v tom změna nebyla, jen tu chyběly popáleniny a opilci co netrefili domů. A ten pocit že vy už máte 2014 zatímco Vaši známí doma stále 2013 byl určitě zajímavý :)