Pekařský ráj

Zatím jsem moc nepsala o malých radostech života tady, ale tentokrát se prostě nemohu nepodělit.

Všechno to začalo jednoduchým faktem, že moje kolegyně má narozeniny. Problém je v tom, že v klasické podobě tohle je přesně ta doba, kdy já se nořím do kuchařek, nakupuju tuny mouky a čokolády a tvořím. No ale co s tím ve Vietnamu?

Mám jedno opravdu velké štěstí a to, že v současné době bydlím s malou elektrickou troubou pod jednou střechou, což se v Asii celkově moc často nestává. Nevědí o co přicházejí! Nu a tak jsem si řekla, že se přeci nebudu omezovat a vyrazila jsem do světa pokořit druhou překážku, zvanou suroviny. A o té bych Vám ráda pověděla víc, protože to jsou zážitky, jaké se těžko dostávají z hlavy.

Když tu zajdete do opravdu velkého supermarketu, nejdete leccos, ale nikdy ne vše. Zároveň si často dost zbytečně připlatíte. A tak jsem obeslala sociální sítě a vypátrala obchod proslavený množstvím  importovaného zboží. On dokonce není jen jeden, ale dva hned vedle sebe nalepené. A je to vyslovené blaho pro všechny, kterým ve Vietnamu schází něco z domova a pár vietnamských bonusů k tomu. 

Mým cílem bylo sehnat suroviny na relativně rychlý, přenosný a nenáročný moučník, který je možné upéct v malé troubě. Po dlouhém zvažování padla volba na muffiny (na počet let oslavenkyně) a příchuť měl určit obchod. První mi do oka padl kypřící prášek. Nejsou tu troškaři, takže mám pěknou krabici a k tomu ještě půl kilový balík SUŠENÉHO DROŽDÍ! No já byla v sedmém nebi když jsem ho tam viděla :) Další na řadě byla skořice. Ta byla očividně místní vzhledem k její síle. Ta vůně byla i přes uzavřený sáček silnější než jakákoliv skořice doma. Když jsem procházela kolem chlaďáku, musela jsem se zatraceně držet abych nezírala na všechny ty sýry příliš hladově, ale hlavně mi tam do oka padlo něco v igelitu baleného, váženého, žlutého a ono to opravdu bylo jakési domácí máslo! V další fázi jsem objevila police s čokoládovými polevami a o příchuti bylo rozhodnuto, protože tohle jsem musela vyzkoušet. A budete se divit, ale udržela jsem se a nekoupila tu zeleno růžovou! Pod polevami bylo také krásně vonící kakao a mávalo na mě - vezmi mě s sebou!


Ve chvíli kdy jsem našla mouky, zatočila se mi trošinku hlava. Ani jsem netušila, že někoho mohlo napadnout tolik druhů vyrábět. Ale když jsem tam našla pšeničnou celozrnou, šla prostě se mnou. Něco podobného přišlo i u cukru, protože tolik odstínů jsem ještě nepotkala. Tady však už zvítězila výše (níže) mého platu a já brala nejlevnější bílý třtinový. 

Pak na mě nenápadně zamávala prodavačka, jestli prý nepotřebuji formu na pečení. Samozřejmě, že jsem potřebovala, ale budu se za to ještě dlouho proklínat. Vystoupala jsem po schodech do druhého podlaží a tiše omdlela. Ten prostor nebyl o mnoho větší než můj panelákový pokojíček, ale tolik forem a cukrářských potřeb na jednom místě jsem neviděla v životě! Byla jsem tam půl hodiny. S otevřenou pusou jsem chodila furt jen dokola. Pak jsem se musela donutit něco vybrat a zmizet. Jinak by padla výplata.

Barvy / koncentráty / extrakty / plechy / tvořítka / formy / vykrajovátka / štětce / metly / papírové košíčky / zdobítka / sypací zdobení / oříšky / tématické sety... Proboha silikonová forma na fotbalový míč a muffinovky na tenisáky! Nepouštějte mě tam znovu... Víc si nepřeji, teď padlo 454 Kč, tam příště neskončím! :)

Nha Trang Escape

Celý život se vyskytuji ve městech, ale ještě žádné nebylo tak šílené jako Saigon. A ano, já mám města ráda, ale tohle je opravdu chvílemi k nevzdržení. Všichni na Vás troubí, zírají, šahají! Prostě to chce čas od času pauzu. No a tak jsem zase s naším dámským slovanským gangem naplánovaly únik za hranice všedních dnů, do další plážové destinace, do městečka Nha Trang.

Cesta byla dlouhá. No jak jinak také, když jsme zase vyrarzily autobusem! V pátek v osm večer jsme se tedy nalodily do pohodlných autobusových postýlek a za 10 hodin noční jízdy jsme měly dorazit na místo určení. Tentokrát jsem byla tak unavená, že mě nevybudily ani občerstvovací zastávky. Jediné nepříjemné a probděné momenty přišly někde ya Mui Ne, na očividně rovné a opuštěné silnici, kde se to pan řidič royhodl rozjet a autobus se chvílemi až odlepoval od asfaltu. Nakonec se cesta trošku protáhla a my dorazily v půl osmé. Šup do hotelu, probouzecí sprcha a rychle na pláž snídat a relaxovat!

Pláž... No říkali nám, že to bude ta nejhezčí ve Vietnamu. Já doufám, že ne... Nebyla špatná, ale kromě těch božských palem nebyla ani nějak zvlášť extraordinérní. Byla dlouhá, neuvěřitelně dlouhá. A nebyly tam vůbec žádné mušle! Moře bylo u břehu zvířené se spoustou písku, ale jinak klidné a perfektní pro normální plavání na rozdíl od těch šílených vln v Mui Ne. A taky se jí musí dát k dobru výhled. K Nha Trangu patří několik úžasných, hornatých ostrovů, které krásně dokreslují obzor.

V programu na odpoledne byla procházka po městě, jejíž cílem mělo být nalezení příjemného oběda. Velice záhy jsme zjistily, že jsme se vydaly na špatnou stranu. Nehledejte restaurace v centru, nejsou tam... Díky bohu jsme našly alespoň jednu ve chvíli kdy už jsme málem umdlévaly hlady. Poté chytit taxíka a hurá za řeku.

Tam na nás čekala Po Nagar Cham Tower. Chrám, který byl postaven v 18 století se svými dvěma menšími bratříčky. Byla to nádherná barevná podívaná se vší tou cihlovou červení. A byl odsud krásný výhled na severní část města s říčním přístavem plným modrých rybářských lodí a ostrovy v dáli.

Zbytek odpoledne už byl zase čistě relaxační, čekaly nás totiž lázně - bahenní lázně! Thap Ba Spa (odkaz) se nacházejí až pod kopci za městem a je to jedno z těch míst kam vás pošle každý průvodce. Ale kdo se už od mala nechtěl řádně vyválet v bahně? Tady k tomu máte oficiální příležitost... Lázně nabízejí několik balíčků služeb, ale určitě nemá cenu investovat horentní sumy do VIP salónků, protože byste si určitě neužili tu správnou atmosféru. Takže jsme každá zaplatily 120 Kč, půjčily si ručníky za 10, převlíkly se do plavek a vyrazily se rochnit.

Bahenní bazének pro nás byl napuštěn, jen asi není dobré se pouštět do úvah kolikrát to bahno už bylo použito před Vámi... 20 minut jsme se válely, polévaly, drbaly a nebylo to zlé... jen pak už nám byla zima, taky ho mohli trošku nahřát. Jedna velmi vydatná sprcha na vymytí všeho co se nás chtělo pustit a sup na tlakové ostřiky. No spíš to lechtalo než cokoliv jiného a taky nutno dodat, že byly pěkně studené. Další bod programu nás ale už konečně zahřál, protože nás čekalo 30 minut v horké minerální lázni. To byla lábuž! A mimochodem jsme tam pomalu začaly zjišťovat jak moc jsme z dopoledne spálené.

Po půlhodině už jsme byly perfektně promáchané a tak jsme s těžkým srdcem opustily teplo a vyrazily pod vodopád. Byl teplý! A perfektně masíroval záda! To bylo božíííí. Pak ještě poplaváníčko v teplučkém bazénku (a to jsme vlezly do toho který byl označen jak studený) a šup se dát dohromady a chytit taxi do města. A to mi věřte, že ve večerní hodiny není na tomhle místě jednoduché. člověk by řekl, že už si řidiči zvyknou že tu v určitou hodinu bude nával, ale asi ne. A tak jsme čekaly asi 20 minut a jen nás tiše žrali komáři. Opravdu doporučuji přibalit repelent!

Večer v Nha Trangu nemůže nikdy chybět návštěva Night marketu a samozřejmě Sailing Clubu (odkaz) :) Posezení možné jak v elegantních, pohodlných a romantických sedačkách, nebo třeba přímo na pláži na pytlích u táboráku. Na menu jsou samozřejmě krom jiného koktejly. Určitě dražší než obvyklé Vietnamské, ale dobré a ta atmosféra za to určitě stojí. Za normálních okolností je skoro každý večer možné zajít i na plážovou párty. Ale my jsme dorazily zrovna v datu, kdy byly kluby povinně zavřené nebo alespoň bez hudby, protože celý Vietnam oplakával smrt posledního žijícího generála z války.

Druhý den po ránu jsme vyrazily na moře. Čekal nás půldenní šnorchlovací výlet k místním ostrovům. Bylo to super! V Nha Trangu najdete mnoho ostrovních cest, ale většina z nich je loď narvaná ruskými turisty a výlet si neužijete. Jsou tu také Booze cruises, no ale to už je úplně mimo mé zájmy :) Pak ale můžete nalézt agentury, které mají opravdu zájem o potápění a šnorchlování a s nimi můžete opravdu v klidu užít dne (odkaz). Na lodi nás bylo celkem 6 cestovatelů a přibližně stejný počet co se posádky a instruktorů týče. My 4 dámy jen šnorchlovaly, byly s námi však 2 francouzi, kteří se potápěli. A bylo to nádherné! Spousty korálů, barevných rybiček, dvě sytě modré hvězdice a spousta modře-modré vody. Ve které tedy plavalo pozoruhodné množství igelitových pytlíků, ale tím jsme si radost zkazit nedaly.

Po návratu na břeh nás čekal italský oběd, kde jsme si konečně popovídali se zmiňovanými francouzi, ze kterých se vyklubali mořští mikrobiologové, kteří tak různě výzkumně cestují světem a u toho se potápějí. Na cestách potkáte vždy stoprocentně nejzajímavější lidi, tím si můžete být jisti.

Odpoledne jsme ještě musely navštívit místní nejslavnější pagodu - Long Son s jejím obrovským Budhou. No byla to pagoda. Ještě jsem jich neviděla tolik, ale už mi začínají připadat všechny stejné. Leč po obrovském Ježíši, mám na kontě i obrovského Budhu a to se mi líbí! Cestou ještě návštěva Dam marketu, místního největšího a nejstaršího, kde najdete vše a na rozdíl od takového Saigonského Ben Thanu, tady opravdu nakupují i místní a ne jen turisté. No a večeře (úžasná indie - odkaz)- odpočinek - autobus.

 

Tenhle dvoudenní výlet byl pro nás jak celý týden. Nha Trang je na rozdíl od Mui Ne město, kde bych si dokázala představit strávit i delší dobu (tím myslím tak týden). Je tu co dělat. Je tu spousta krásných ostrovů, sportovních příležitostí, zábavní park, spousta seafoodových restaurací s tím nejčerstvějším jídlem co si dokážete představit a spousta míst, která stojí za vidění. Určitě si nenechte ujít bahenní a minerální lázně, i když bych se asi poptala místních na reference, protože ty kde jsme byly my už jsou prý jedny ze starších a dají se najít prý i lepší místa.

Jediné co Čehovi pravděpodobně zkazí náladu je (nebo aspoň mě zkazilo), že na Vás budou všichni mluvit Rusky. A ano to myslím i Vietnamce. Všechny. Jiný jazyk než ruštinu tu nikde neuslyšíte a ani neuvidíte. Vietnamsko-ruská menu v restauracích pro mě byla až neuvěřitelná. Chvílemi jsem si říkala, jestli ještě někdo vůbec zůstal v Karlovývh Varech, protože dle mě, byli všichni tu.

Mui Ne

Přišel další dlouhý a nepracovní víkend a další týrání mého bankovního účtu. Ale cestovat a poznávat se prostě musí a tak jsme skočily po příležitosti podívat se do relativně blízkého přímořského letoviska s názvem Mui Ne.

Společnost? Velmi kvalitní - Češka, Slovenka a dvě Polky, aneb není na to pomlouvat slovanskými jazyky, když anglicky všichni rozumí. Cesta? Krásných 5+ hodin cesty autobusem. Ubytování? Nejlevnější ale zároveň stále ještě chválený místní resort. Plán? Kochat se, dobře jíst, užívat slunce a odpočívat. Tak se na to pojďme podívat podrobně.

Datum odjezdu bylo určeno na pátek večer abychom užily sobotu úplně celou. V osm večer jsme tedy už byly nastoupené v jednom ze spacích autobusů, kterými se tu přepravuje na delší vzdálenosti. Člověk v nich vypadá hrozně vtipně, ale spí se v nich parádně. Což některé z nás zjistily po třech minutách jízdy, jiné po třech hodinách kdy na sebe už konečně přestaly ječet dvě takové děsně milé Francouzky. 

Na místních autobusech je také úžasné, že bývají provozovány cestovními kancelářemi a ty samozřejmě o klienty dbají, takže si můžete říct, u kterého resortu se chcete cestou nechat vyhodit, v našem případě se jednalo o Backpackers Resort. My ten náš málem zaspaly a tak nás rychlé opuštění autobusu stálo jednu knihu a jedny sluneční brýle. Za to jsme bohužel cestou očividně nabraly naše milé Francouzky, které ve svém jekotu nepřestávaly ani teď, v jednu hodinu ráno a děsně se divily, když místní noční strážný spravující recepci jejich francouzštině nerozuměl. Nicméně jsme dostaly klíče a upadly do postelí v našem apartmá DELUXE Ocean View. Abyste si nemysleli jak luxusně si to cestuju, jednalo se o pokoj, v patře kam vedly nechutně strmé schody, s jednou manželskou postelí a palandou, malou koupelničkou a velkou televizí jak je všude ve Vietnamu zvykem. Cena ovšem byla velmi příjemná, vyšlo nás to na 12USD na osobu za noc. 

Ráno mě můj vnitřní pracovník budík vyhnal z postele v šest hodin, tak jsem se alespoň vyšla pokochat
východem slunce nad mořskou hladinou, který samozřejmě přes mraky nebyl zrovna moc vidět. Zajímavé ale bylo, že náš hotel "přímo na pláži", žádnou pláž neměl, jen betonové schody přímo do vln. Později jsme zjistily, že to tu je docela normální, protože mořská eroze každým rokem ukusuje pláž a některé resorty už o ní prostě přišly úplně. 

Po dalších 2 hodinách nás čekala snídaně a po ní jsme začaly pátrat kam se vrtnout. Majitel hotelu se nám snažil jako obvykle vnutit organizovanou odpolední poznávačku místních pamětihodností, ale s tím jsme se nechtěly smířit a tak jsme vyrazily půjčit si dva skútry. Po varování před jistou smrtí v písku a usmlouvání ceny jsme vyrazily na velmi příjemnou cestu. Mapa jaksi nebyla potřeba, protože tu jaksi je jen jedna silnice skrz celou oblast. 

Mui Ne je malá vesnice žijící z turistů a rybolovu navázaná na větší město Phan Thiet. Na severním okraji vesnice najdete první zastávku - Červené písečné duny. Červené jsou jen dokud si nesundáte sluneční brýle, pak drobek zežloutnou. Po příjezdu se na Vás sesype banda dětí nabízejích linoleové sáňky pro sjezd dun za nehorázné ceny. Pozoruhodná je jejich znalost angličtiny, ano tady byl cestovní ruch hodně prospěšný. Z dun je krásný výhled na celou vesnici, ale hlavně doporučuji se přemoct a vyškrábat se až na nějaké vzdálenější vrcholky, kam se většina turistů už nedoplazí. Ten neporušený vyfoukaný písek má něco do sebe. 

Po osvěžení se řádným kokosem jsme vyrazily dál na cestu a kochaly se se dlouhými plážemi plnými.... ano
krav a to myslím opravdu ta zvířata, červenými písečnými roklemi a výhledy na vzdálené kopce. Čekalo nás 25 km k druhé písečné zastávce u tentokrát Bílých písečných dun. Cestou jsme se samozřejmě stihly i ztratit a skončily jsme u závor areálu větrné elektrárny. Nicméně v další odbočce nás už čekala vůně sušených buráků a neuvěřitelný výhled  na tmavě modré jezero a zářivě bílé duny za ním. 

Z tohohle místa se nám opravdu nechtělo. Slunce začalo pálit, písek se třpytil a pomalu přesýpal po větru. Nikde nikdo, duny byly naše a my nevěřily, že v nich stojíme a že jsme opravdu ve Vietnamu. Cítily jsme na každém kousku kůže jak naše opalovací krémy nezabírají a zároveň jak se na nás všude lepí titěrná zrníčka písku. Po chvíli už jsem ani nemohla fotit jak jsem byla unešená výhledy. 

Spálené, unavené a šťastné jsme se na cestě zpět stavily na oběd z mořských plodů a podívat se také na Fishing village, ze které ty potvory jistě pocházely. Lodičky mají krásné, je jich tam spousta, ale místní pláž byla opravdu neuvěřitelně špinavá a děsivě smrděla. No aspoň, že jsme se líbily místním, kteří se s námi nadšeně fotili. Poté na hotel, sprcha, geniální večeře v indické restauraci, 2 Mojita a jedno Cuba Libre celkem za 80Kč a hurá spát. 

Druhý den nás čekalo sbalení a plážování. Myslela jsem že plážování vynechám a půjdu objevovat zbytek
okolí, ale nějak to neklaplo. Mají tu spoustu fotogenických mušliček prostě :) K obědu trochu grilovaných chobotniček, nákupy a pro mne relax u s knihou u kávy a melounového džusu, zatímco dámy šly na masáž. 

Co podstatného si z toho vzít? Mui Ne je prachsprostě rekreační oblast. My jsme díky bohu navštívily mimo sezonu, jinak je to tu prý nacpané k prasknutí Rusy, což je vidět i na nápisech v obchodech v azbuce. Je tu milion resortů, milion restaurací, klubů, kosmetických a masážních salónů. Co se týká obchodů, je tu možné kupodivu najít i jiné velikosti než XS - S jako v celém zbytku státu. Co se týká konkrétně našeho hotelu, tak ubytování to bylo příjemné, bezproblémové a levné. Určitě jsme ale čekaly přívětivější přístup od majitelů hotelu, kteří jsou kupodivu i američané, ale jsou perfektně neochotní a nepříjemní. 

Pláže tu jsou, otázka jak dlouho ještě budou a ač jsou fajn, určitě najdete ve Vietnamu hezčí. Voda není vysloveně špinavá, ale zářivě modrá také ne. Určitě tu jsou suprové podmínky pro surfaře, kittery apod - fouká víceméně nepřetržitě a vlny jsme viděly parádní. Duny (speciálně ty bílé i když jsou vzdálenější) jsou něco, co prostě musíte vidět. Zároveň se inzerují Cham Towers, místní chrámové věže, které na fotkách nevypadají zle, ale jsou pekelně blbě umístěné na druhé straně oblasti, než vše ostatní, takže my jsme je nestihly. Pokud se tedy rozhodnete navštívit Vietnam - určitě neváhejte sem zajet. Nicméně 3 dny je přesně to maximum, které potřebujete na to se zrelaxovat, prostudovat oblast a zase tiše zmizet na další místa.