Jak se proměnit v námořníka

Napsáno: Znovu v posteli, na cestě mezi Jamajkou a Mexikem, chroustajíc octové chipsy.

Stav: Taková lehká nostalgie, rekapitulace, hledání prostoru kde vypustit stres. Ne, můj žaludek se má fajn!

Na lodi se nedá žít stejný život jako doma na pevnině. Bez šancí. Nad některými změnami se pozastavuji víc než nad jinými, ale bude zajímavé si to zrekapitulovat. 

-        Začala jsem běhat kdykoliv mám volný čas. Kdo mě zná, ví jak tuhle činnost ze srdce nenávidím. Ale on je ten pohled z trati na krásné modré vlny prostě uklidňující.

-        Nespím 8 hodin denně. A stále žiju kupodivu.

-        Žiju offline a nebolí to. Nevisím na FB, Instagramu, messangeru a je mi zatraceně dobře. A taky mám míň unavené oči...

-        Nemám čas na čtení. A když jí už otevřu, usínám u první stránky.

-        Nosím hodinky. Koupila jsem si nové krásné hodinky a nosím je denno-denně, což se stalo poprvé po minimálně osmi letech.

-        Krmím se vitamínovejma a minerálovejma tabletkama jak kdyby to byly bonbónky. Nelze jinak, tělu schází slunce a očividně spousta dalších detailů. 

-        Telefon používám pouze jako budík. Osvobozující pocit.

-        Nosím jedny náušnice den co den, uniforma nic moc nedovoluje a to je smutné!

-        Koukám na kousky filmů a určitě ne od samého začátku což bych normálně nikdy neudělala! Ale filmy nám běží ve smyčce na několika televizních kanálech a je to tak nějak jednoduché. V rámci posledních tří dnů jsem viděla asi 8 kousků Královy řeči, které pravděpodobně s určitým překryvy pojaly celý film. 

-        Na pevnině šílím po nákupech. Je to smutné, ale tak nějak mi tahle normální část života chybí.

-        Chodím celý den na podpatcích  a využívám makeup k iluzi probuzeného výrazu v obličeji taktéž denno-denně.

-        Nevařím, jasně dává to smysl, ale stejně mám pocit, že půlka z Vás už očekávala, že se do nějaké té kuchyně dávno proderu.

-        Nepiju kafe, ale to bude tím, že se tu žádné slušné nevyskytuje.

-        Nechodím naboso, protože nemám kde.

Tak a došla mi fantazie, tak třeba zase někdy příště :)

Zábava na moři aneb recyklace talentů

Hlavním pravidlem jak udržet hosty šťastné (a berte v potaz, že tu mluvíme hlavně o američanech), je pokud možno jim nenechat čas na stěžování. To znamená spoustu zábavy, hry, hudba, atrakce, nákupy a jak jen to jde, přidat příchuť Las Vegas a Brodwaye. No a já z povahy zaměstnání samozřejmě musím vědět co kde a jak funguje, takže jsem konečně našla čas a začínám všechna představení obcházet.

Blue Planet

První produkční show, kterou jsem na palubě stihla, byl příběh Modré planety. Představení sestavené z výkonů velmi stacionárně vystupujících zpěváků a hemžících se tanečníků. Tématem jsou živly, rozličná prostředí pro život a tak nějak i láska. Poslechnete si spoustu světových hitů, které na sebe nijak nenavazují a budete se bavit změtí barev kostýmů.

Shlédla jsem to celé a i když se ocitly světlé chvilky, znovu bych to už nepodstoupila. Spousta třpytek, kostýmy jak z let devadesátých a mnohokrát i pozoruhodně nesynchronizovaní tanečníci. Přesně takhle si představuju ta představení plná lesku v Las Vegaských casinech. Chyběly už jen brazilské tanečnice s kostými z huňatých per. Čest nicméně vzdávám aerialistům a týmu trampolíňáků, kteří jsou dost neuvěřitelní. A to si vemte, že se jim jeviště houpe na vlnách.

Ice Games!

Nebyly bychom přeci dostatečně extravagantní loď, kdyby se u nás, uprostřed Karibiku, nedalo bruslit. No a abychom tu ledovou plochu řádně využili, máme na palubě tým profesionálních krasobruslařů, kteří zanechali závodění, každý večer oblíkají třpytivé kostýmy a bojují sami se sebou na značně krátkém stadionu.

Tématem našich ledových her je hra Monopoly. Znělo mi to dost vtipně, ale po zažití jedné show jsem pochopila genialitu tohoto nápadu. Hody kostkou posunují figury po promítaném hracím plánu na pole znázorňující mnohá zábavní místa na lodi, takže nejen že show pobaví, ale i dělá dobrou reklamu. Diváci se podívají do naší italské restaurace  kde nám zatančí jak číšnice, tak podnapilí hosté. Následuje přesun na otevřenou palubu s kolotočem, do karaoke baru, k videohrám apod. Zábavné pro celou rodinu a příjemně strávený čas.

Mamma Mia!

Každá loď naší flotily se pyšní jedním brodwayským muzikálem. My máme Mammu Miu a já jsem z toho dosti nadšená! Celá show má s jednou pauzou 2,5 hodiny, což je trošinku vražedné, ale stojí to za to. Tak nějak jsem zkonstatovala, že naše show je snad lepší než film a to jsem ho vážně viděla už snad dvacetkrát.

Jeden z našich hostů jednou takhle řekl, že ten nejlepší rozdíl mezi naší show a filmem je fakt, že Sky (ženich hlavní postavy)  je konečně vyšší než nevěsta. A ve chvíli kdy jsem to viděla, musela jsem mu dát za pravdu. Pak ještě na jeviště přenesli i moji nejoblíbenější scénu s tancem v ploutvích a mé srdce bylo unešeno definitivně.

Headliner Showtime

Jedna jediná show se nm co týden mění. Headliner máme na programu tři dny v týdnu a střídají se zde živé koncerty v rozsahu od tribute skupiny Journey, přes Country k vokalistům. Měli jsme tu ale třeba už i břichomluvce. Pro nás jako recepci na tom je nejhorší, že dokud tyto umělce nenalodíme v prvním přístavu týdne po Americe, nemáme zrovna moc tušení kdo to bude a působíme jako neinformovaní trubci J

Comedy Club

Naše loď má jedno velmi specifické místo, kde se co je týden dlouhý odehrává pouze jedna jediná show v každodenních reprízách. Vejde se tam přibližně 50 lidí a má 3 stálé zaměstnance. Je to Comedy Club a jeho Stand up comedy show. Rezervace většinou zmizí na celý týden dopředu asi tak 2 hodiny po nalodění a na jakákoliv volná místa se večer co večer stojí dlouhá fronta. Uvnitř Vás čeká hodinová show o dvou bavičích s velmi rozličnými styly. No, já si zde potvrdila dvě věci – Stand up Comedy není tak úplně žánr pro mě a nejsem dostatečně američan, protože většina zde užitých vtipů ve zbytku světa nedává smysl.

Oceanaria

Tak tohle je asi moje nejoblíbenější show. Na zádi lodi máme divadlo, jehož jeviště se během 30 sekund a asi ještě méně dokáže proměnit v 6 metrů hluboký bazén. Takže dojem z této párty je způsoben otevřenou oblohou nad hlavou, fontánkami, světly, hudbou, tanečníky, aerialisty, akrobaty, plavci a vodními skokany... Pokud nemáte na sobě zrovna plavky, nedoporučuji sedět blíže jevišti jak v páte řádě. Story je o podvodním národě, který je neuvěřitelně pružný a nebojí se výšek. Prostě spousta věcí, na které se budu ráda dívat, ale nikdy bych je sama nepodstoupila.

How to train your Dragon on ice

Vzhledem ke kooperaci Royal Caribbean a společnosti Dreamworks, dějou se nám na palubě občas divné věci, jako například, že jsme naučili draky bruslit. Krátká 30ti minutová show hlavně pro děti, která zvládne shrnout příběh hodinu a půl dlouhého filmu. Ale je to hezoučký, speciálně pro někoho kdo má ten film rád tak jako já.

The Quest

Další příležitost jak si ujasnit jestli jste američan nebo ne, je při této šílenosti. Celá aréna našeho ledového kluziště se zaplní po poslední sedačku, organizátoři ji rozdělí do osmi zón a všichni začnou ukrutně jásat. Z každé zóny pojde jeden muž a jedna žena jako zástupci a ti jsou odsouzeni k plěnní úkolů. No, když měl každý tým donést účtenku na 40 USD, nebo hotelovou kartu někoho kdo bydlí v apartmá, přišlo mi to ještě v pohodě. Pak přišel běh mužů na vysokých podpatcích a přiznávám, že jsem odcházela ve chvíli kdy žena měla donést něčí umělé zuby. Cílem je samozřejmě být ve všem rychlejší než konkurence a nasbírat body. Já jsem na tohle asi moc suchá.

Let me Entertain you

Další Dreamworková památka se odehrává jednou týdně v našem vodním divadle kde spousta lidí v neuvěřitelně velkých, chlupatých a horkých kostýmech zvířátek z Madagaskaru tančí a nabádá ostatní ke skokům do vody. Je to vtipné, zbavné a na jevišti se odehrává víc věcí najednou než co oko stihne pojmout, takže děti se nemají ani šanci začít nudit. No a kdo by si nezatrsal na „I like to move it, move it!“

Shrnutí!

No a nejkrásnější na tom všem je, že jsem konečně pochopila jednu zásadní věc ze světa současného showbyznysu. Taky Vám příjde že všechny ty talentové soutěže jako Xfactor, Superstar, Voice apod, tak nějak celosvětově produkují mnohonásobně víc kvalitních umělců než jsme schopni uživit svým zájmem? Dámy a pánové, já jsem našla kde jich spousta končí! Na lodích! A mají tu zatracené jednoduchý a velmi dobře placený život... z Amerického Xfactoru tu máme minimálně jednoho Stand up komedistu a párek akrobatů. Věřím, že to není ani z daleka vše.

Labadee – Haiti

Napsáno: Zase v posteli, dnes pouze 8,5 hodiny práce a jako bonus na zaměstnaneckém televizním kanále právě začíná Láska Nebeská!

Stav: V rámci posledních dvou dnů jsme zatraceě těsně minuli docela bombastickou bouři. No houpalo to i s náma a kolem bazénů doslova létaly sedačky. Ale jsem dobrá a stále neblinkám :P

Tak mě napadlo, že je na čase Vás seznámit s některými z našich destinací. Dneska jsme zrovna stavěli zase jednou na Haiti a já si uvědomila, že potřebuju nasdílet své zkušenosti a zážitky. Naše maličká lodička asi tak třikrát za týden staví na skvostném ostrově v místě zvaném Labadee. A stavíme tam tak často, protože to místo jaksi vlastníme. Máme zde vlastní zázemí, vlastní personál, vlastní atrakce. To molo u kterého kotvíme jsme si sami postavili. Díky tomu zde kotvíme nejdelší hodiny ze všech přístavů a hlavně za to neplatíme. Hosté také s sebou na pevninu nemusí tahat žádná ID, pouze naše lodní karty a peníze víceméně také ne.

Ráno zakotvíme, naši barmani vyběhnou ven, za nimi dorazí nápoje, jídlo, kuchaři a celý personál pořádající exkurze. Postavili jsme si zde horskou dráhu, zip line, tobogány, růzmé stravovny apod. Máme 2 pláže pro všechny a jednu soukromou pro obyvatele našich apartmánů. K tomu jsme dali práci několika domorodcům v rámci ochranky a podobných pozemních operací. Další obsadili řemeslnou vesnici plou suvenýrů a v neposledí řadě zaměstnáváme spoustu hudebníků s autentickými rytmy.

Absolutně upřímně? Vytvořili jsme tropický ráj odstřihnutý od reality, který každý den zaplní tisíce turistů vyvrhnutých z vnitřností jakési lodě. Máte tu palmy, bílý písek, tyrkysově modrou vodu, neomezený bar, vodní skútry a slunce. 

Hosté si užijí, zanechají odpadky a odjedou. Dali jsme práci pár lidem, vykáceli trochu prasela, urputně pracujeme na znečištění vody co nejvíce loděmi. A to si myslím, že jsem ještě docela pozitivní. Kdo mi někde najde, že se pozitivně staráme o místní komunity nebo tak něco, dostane ode mně bludišťáka, protože to nám společnost teda tají.

No a navíc... Dneska jsem neměla náladu válet se na pláži, tak jsem se vyrazila projít na kamenný výběžek nad pláží očekávájíc posezení na sklaisku, klid a pár fotek. Co jsem dostala? Zástupy hostů, dlážděnou cestu a člena ochranky sedícího na jejím konci, bránícího po kamenech jakkoliv lézt. Ano, stýská se mi po volném pohybu bez uniformy. Příště si musim zarezervovat aspoň ten vodní skútr!

Lodní deník – den 36.

Napsáno: v posteli, po další 10. hodinové směně

Stav: Přijde mi to neuvěřitlné, ale stále neblinkám a skoro i věřím, že to ani nepříjde. Sláva Allure! Sláva Karibiku!

Ploužila jsem se takhle jednou po chodbě v útrobí lodi a došlo mi, že je to přesně měsíc co se po té chodbě tiše plazím. Uběhlo to absolutně neuvěřitelně rychle a věřte, že vlastně ani nevím jak je to možné. Člověk tu tak nějak přestane sledovat jak běží čas. Teda nechápejte mě špatně. Začala jsem po dlouhé době nosit hodinky, koukám se na ně skoro co deset minut a nemohu bez nich žít. Každá minuta je zatraceně drahá a kdyby se tu nějaké volné prodávaly, utratíme za ně asi všichni celou výplatu. Pohyb dnů však zaznamenávám pouze podle toho zda jsme na moři, v přístavu nebo se mění hosté. Týdny se počítají na „cruises“, tedy plavby, a každá má své identifikační číslo. Teď zrovna jsme u 315 a ten ciferník se točí rychleji než by se zdálo. 

Svůj první přežitý měsíc jsem oslavila s kolegama příjemným obědem v Mexickém Conzumelu, v parádní stravovně kde prostě napochodujete do kuchyně, vyberete si svoje ingredience, typ vaření a vše co chcete na talíři. Byli i tací, kteří si to tam dokonce sami uvařili. Jo a chce to umět španělsky, ale na to mám samozřejmě kolegy. Pak jsem obdržela své oficiální měsíční výkonostní hodnocení, které bylo i relativně pozitivně laděné a šla se znova stresovat za pult.

Je to prostě pecka. Průměrný den je dopoledne 4 hodiny práce, 4 hoďky pauza na oběd, dodělání restů, nějaké to cvičeníčko a dospávání deficitu. Mimochodem je to taky čas kdy se chcete dostat ven na slunce, kdy si potřebujete nakoupit. Pak zase do práce na dalších 5 hodin a pak upadnu do postele.

Ráno se probouzím a pokaždé si myslím dvě věci. Za prvé, že nade mnou stojí host a já řeším nějaký jeho problém a za druhé, že jdu pozdě. Trošinku paranoia, přiznávám. Další pozoruhodností je, že jsem si oblíbila běhání. Doma ho nenávidím, to spousta z Vás ví, ale tady máme krásný okruh kolem celé lodi, na kterém za prvé skvěle vypustíte všechen stres a necháte se uklidnit výhledy na božsky modré moře  za druhé zde potkáne podobně zničené kolegy ze všech oddělení a soucítící hosty. Takže jen co je čas, jdu si dát svých 6 koleček. Jeden týden jsem tam byla i 6x. Nepoznávám se chvílema.

Konec lodního deníku. Už na to nevidím.