Napsáno: v posteli, po další 10. hodinové
směně
Stav: Přijde mi to neuvěřitlné, ale stále
neblinkám a skoro i věřím, že to ani nepříjde. Sláva Allure! Sláva Karibiku!
Ploužila jsem se takhle jednou po chodbě
v útrobí lodi a došlo mi, že je to přesně měsíc co se po té chodbě tiše
plazím. Uběhlo to absolutně neuvěřitelně rychle a věřte, že vlastně ani nevím
jak je to možné. Člověk tu tak nějak přestane sledovat jak běží čas. Teda
nechápejte mě špatně. Začala jsem po dlouhé době nosit hodinky, koukám se na ně
skoro co deset minut a nemohu bez nich žít. Každá minuta je zatraceně drahá a
kdyby se tu nějaké volné prodávaly, utratíme za ně asi všichni celou výplatu. Pohyb
dnů však zaznamenávám pouze podle toho zda jsme na moři, v přístavu nebo
se mění hosté. Týdny se počítají na „cruises“, tedy plavby, a každá má své
identifikační číslo. Teď zrovna jsme u 315 a ten ciferník se točí rychleji než
by se zdálo.
Svůj první přežitý měsíc jsem oslavila
s kolegama příjemným obědem v Mexickém Conzumelu, v parádní
stravovně kde prostě napochodujete do kuchyně, vyberete si svoje ingredience,
typ vaření a vše co chcete na talíři. Byli i tací, kteří si to tam dokonce sami
uvařili. Jo a chce to umět španělsky, ale na to mám samozřejmě kolegy. Pak jsem
obdržela své oficiální měsíční výkonostní hodnocení, které bylo i relativně
pozitivně laděné a šla se znova stresovat za pult.
Je to prostě pecka. Průměrný den je dopoledne
4 hodiny práce, 4 hoďky pauza na oběd, dodělání restů, nějaké to cvičeníčko a
dospávání deficitu. Mimochodem je to taky čas kdy se chcete dostat ven na
slunce, kdy si potřebujete nakoupit. Pak zase do práce na dalších 5 hodin a pak
upadnu do postele.
Ráno se probouzím a pokaždé si myslím dvě
věci. Za prvé, že nade mnou stojí host a já řeším nějaký jeho problém a za
druhé, že jdu pozdě. Trošinku paranoia, přiznávám. Další pozoruhodností je, že
jsem si oblíbila běhání. Doma ho nenávidím, to spousta z Vás ví, ale tady
máme krásný okruh kolem celé lodi, na kterém za prvé skvěle vypustíte všechen
stres a necháte se uklidnit výhledy na božsky modré moře za druhé zde potkáne podobně zničené kolegy
ze všech oddělení a soucítící hosty. Takže jen co je čas, jdu si dát svých 6
koleček. Jeden týden jsem tam byla i 6x. Nepoznávám se chvílema.
Konec lodního deníku. Už na to nevidím.
Žádné komentáře:
Okomentovat