Napsáno: Znovu v posteli, na cestě mezi
Jamajkou a Mexikem, chroustajíc octové chipsy.
Stav: Taková lehká nostalgie, rekapitulace, hledání prostoru kde vypustit stres. Ne, můj žaludek se má fajn!
Na lodi se nedá žít stejný život jako doma na
pevnině. Bez šancí. Nad některými změnami se pozastavuji víc než nad jinými,
ale bude zajímavé si to zrekapitulovat.
-
Začala jsem běhat kdykoliv mám
volný čas. Kdo mě zná, ví jak tuhle činnost ze srdce nenávidím. Ale on je ten
pohled z trati na krásné modré vlny prostě uklidňující.
-
Nespím 8 hodin denně. A stále žiju
kupodivu.
-
Žiju offline a nebolí to. Nevisím na
FB, Instagramu, messangeru a je mi zatraceně dobře. A taky mám míň unavené
oči...
-
Nemám čas na čtení. A když jí už
otevřu, usínám u první stránky.
-
Nosím hodinky. Koupila jsem si
nové krásné hodinky a nosím je denno-denně, což se stalo poprvé po minimálně
osmi letech.
-
Krmím se vitamínovejma a
minerálovejma tabletkama jak kdyby to byly bonbónky. Nelze jinak, tělu schází
slunce a očividně spousta dalších detailů.
-
Telefon používám pouze jako budík.
Osvobozující pocit.
-
Nosím jedny náušnice den co den,
uniforma nic moc nedovoluje a to je smutné!
-
Koukám na kousky filmů a určitě ne
od samého začátku což bych normálně nikdy neudělala! Ale filmy nám běží ve
smyčce na několika televizních kanálech a je to tak nějak jednoduché.
V rámci posledních tří dnů jsem viděla asi 8 kousků Královy řeči, které
pravděpodobně s určitým překryvy pojaly celý film.
-
Na pevnině šílím po nákupech. Je
to smutné, ale tak nějak mi tahle normální část života chybí.
-
Chodím celý den na podpatcích a využívám makeup k iluzi probuzeného
výrazu v obličeji taktéž denno-denně.
-
Nevařím, jasně dává to smysl, ale
stejně mám pocit, že půlka z Vás už očekávala, že se do nějaké té kuchyně
dávno proderu.
-
Nepiju kafe, ale to bude tím, že
se tu žádné slušné nevyskytuje.
-
Nechodím naboso, protože nemám
kde.
Tak a došla mi
fantazie, tak třeba zase někdy příště :)
Žádné komentáře:
Okomentovat