Změny!

Zdravím pravidelné i nepravidelné čtenáře!

Můj život zaznamenal změny. Ta nejdůležitější je, že jsem minulým týdnem ukončila svou působnost v TPL a na 14 dní jsem se vypravila prostudovat Kambodžu. A chci Vám o tom samozřejmě povědět! Takže už nejsem jen na cestách po Vietnamu, ale rozšiřuji svou působnost na oblast Jihovýchodní Asie :)

Těšte se, je tu tolik co vidět!

Ty kulturní rozdíly...

Tenhle obrázek jsem našla kdysi dávno čirou náhodou při tvorbě nějaké prezentace. Nicméně jsem si ho oblíbila pro všechna takováhle porovnávací témata. A ano, ráda bych Vám dneska pověděla o takových těch kulturních rozdílech co Vás budou čas od času iritovat i po x letech spokojeného života ve Vietnamu. Nicméně stále tvrdím, že ač Vám to poleze na nervy, není důvod se na tom snažit něco měnit, nebo například vnucovat naše "západní" cesty. Naše společnosti se vyvíjely jinak, za jiných podmínek a jak může kdokoliv říct, že ta jeho cesta byla ta správná? A že to tu vídáme často a Vietnamu to opravdu nesvědčí. 

Mlaskání

My tomu říkáme zlozvyk a maminky nám za to vyhrožují absencí dezertu. Vietnamci jedí s otevřenou pusou a hlasitě u toho mlaskají. Nebo teda alespoň většina z nich. Pro člověka, který přijede z Evropy je to ze začátku určitě nezvyk a nejednou se s nechápavým pohledem obrátí k vedlejšímu stolu, kde někdo právě žužlá gumovější kus masa a vy dle hlasitosti a spokojenosti mlasků můžete soudit jak moc se mu to daří. Ale zvykněte si, je to tu norma.

Smrkání

Když jsem v kanceláři poprvé vytáhla kapesník a ulevila svému nosu trpícím rýmou z klimatizace, otočila se na mě půlka mého týmu s opravdu překvapenými až možná vyděšenými výrazy. Já vím, že neumím smrkat úplně po tichu, ale nepřišlo mi, že bych si zasloužila až takovou reakci. Časem mi to došlo. Vietnamci veřejně, natož do kapesníku nesmrkají, Vietnamci popotahují a později na toaletách smrkají do umyvadla. Já se svého kapesníku nevzdám, ale zkouším se neošívat když soused kolega mající rýmu popotahuje od rána do večera.

Osobní prostor

I doma potkáte lidi, kteří budou stát maximálně 2 cm od Vás, možná to jste i vy. Já ne, já svůj osobní prostor většinou potřebuji a tady se mi ho tedy zásadně nedostává. Vietnamci jsou malí, skladní a zvyklí se tulit. Ne, to vyznělo trošku špatně, ale prostě nečekejte že vaše osobní bublina bude větší než ony 2 cm od povrchu těla. V autobuse nikomu nebude vadit váš loket v žebrech, ale samozřejmě se to očekává i opačně. Stejně tak počítejte že na sedačce pro 4, Vás bude minimálně 5 a ještě Vám bude poklepáváno na koleno nebo rameno, protože tady komunikace z velké části probíhá dotekem.

Předbíhání

Jestli je jedna věc, kterou ve Vietnamu není možné udělat, je to fronta. Klasická fronta jednoho člověka za druhým. V bance, na poště, na letišti... NIKDE! Tohle mě vytáčí asi nejvíc. Jednou jsem tak stála na poště a 10 minut čekala než vyřídí zákazníka přede mnou. Dodržovala jsem odstup jen tak abychom oba dva mohli dýchat a stejně ve chvíli kdy opustil přepážku, se přede mnou objevila ruka s balíkem, který byl strčen úřednici až pod nos, následován zběsilou vietnamštinou a samozřejmě i odbaven přede mnou. A na letištích? Nikdy nechoďte do fronty (shluku), která vypadá nejkratší! Mohu Vám garantovat, že nebude... A jako perlička na závěr tohoto tématu - za 2 týdny má být v Saigonu otevřen první McDonalds s prvním Drive Thru okénkem... Ta představa hrnoucích se skútrů!

Zírání

Cizinec, který přijede do Vietnamu se cítí jak rocková hvězda. Všichni tu na něj totiž zírají a slovo zírat opravdu není přehnané, protože kromě toho, že mi přijde, že nemrkají, tak semtam i padají z jedoucích motorek. Nicméně nehledejte za tím nic negativního, oni jsou opravdu jen zvědavý. Většinou čím méně navštěvované místo najdete, tím více okukováni budete, ale také tím přátelštější místní lidé budou. Nutné je totiž dodat, že vietnamský (a on vlastně celkově asijský) idol krásy je reprezentování bílou kůží, vystouplým nosem a dalšími rysy, které jsou bližší nám než jim. A jak jsou zklamaní, když se pak opálíte a zkazíte tak svou speciálnost, zatímco vy slavíte ten krásný bronz.

Hlavně klid...

Vietnam není "rychlá" země. Vietnam je dokonce velmi pomalá země. Když jsem odjížděla, moje vize byla, že všichni asijské národy jsou dochvilné, přesné a pečlivé. No, dál od pravdy jsem nemohla být. Půl hodina zpoždění není ve Vietnamu žádná míra a opravdu nemá význam chodit na čas. Zároveň, nečekejte, že se někdo přerazí s rychlým servisem. Například pojem "Fast Food" tu jaksi ztratil význam. Mysleli jste si, že doma jsou pomalí? Příklad - objednáte si v Loterii (korejský fastfoodový řetězec) Cheesburger. V první řadě poprosí abyste si sedli. Nevzdorujte, budou Vás jedině bolet nohy. Po 5 minutách se dozvíte, že došel sýr, takže z toho uděláte normální Hamburger, který Vám bude dodán po dalších 10 minutách a já si opravdu nedělám srandu. A třeba placení v obchodním domě? Oproti Čechám jedna výhoda - opravdu jsou obsazené všechny pokladny, ale... Většinou si zboží například nesmíte dávat sami do tašek, to je úkol pokladní, která po namarkování, bude pečlivě zvažovat umístění každého produktu napříč Vašimi třemi igelitkami a věřte že i změny mohou později nastat...

Objednávání

Když vejdete do kavárny či restaurace, musíte udat počet hostů a budete usazeni. Nebojte se vzpínat a najít si své vlastní místečko. Dále dostanete menu a s největší pravděpodobností u Vašeho stolu bude stát číšník ... Dokud se nevyberete... A že jsou to trpělivý lidé!

Dolévání

Byli jsme na velmi luxusní večeři na Díkůvzdání. Francouzský hotel, švédské stoly se vším co si jen vaše chuťové buňky mohly přát a skvělé víno k tomu. Skvělé víno dokud jsem poprvé (a bohužel ne naposledy) neviděla svou poloprázdnou sklenku dolévanou do plna. Že Vám v restauraci dolévají ledový čaj jen co usrknete jsem si zvykla, ale to Francouzské víno si to nezasloužilo! O pár měsíců později, jiná párty, jiné místo, naučila jsem je nalévat mi radlera (7up a pivo) a jaksi mi také neustále přibýval... Kouzla a čáry!

Ne/Navigace

Pokud si přijdete někde ztraceni, je docela přirozený reflex se zeptat na cestu. Když však budete pozorovat cizince co už tu nějaký čas jsou, nebudou se ptát na cestu jednou, ale minimálně dvou, radši tří nezávislých jedinců. Proč? No to je docela jednoduché. Vietnamec Vám nikdy neřekne, že neví kam chcete jít, on Vás vždy někam pošle, jen to prostě ne vždy bude ten správný směr. V absolutní většině to není zlý úmysl, jen snaha neztratit tvář, no a třeba se trefí, co může vědět :)

Heeeeeey YOU!

Jdete po ulici, u krajnice stojí motorka a na ní se válí postarší Vietnamec. Ozve se:"HEY! Heeeeeey! YOU!!" Pauza a:"YOU! Taxi?" A v tu chvíli už ste tak vytočení, že nemáte ani chuť odpovídat. Druhý den jdete tou samou oblastí podruhé a ozve se to samé. Vy jste ovšem připraveni a odpovíte:"I´m not YOU!" Jdete dál a za Vámi se ozve bujarý smích. Až jednou místní taxikáři a moto-taxikáři zjistí jak moc všechny turisty otravují svým povykováním a troubením, budou mít určitě spoustu nových zákazníků.


No takže prostě - To chce klid a nohy v teple! =)

Vietnam a alkohol

Na přání věrného čtenáře se hodlám tak nějak krátce zavrtat do tohoto krásně českého tématu.

Produkce

Mám pocit, že to bylo dokonce v Lonely Planet, kde jsem se dočetla, že pivo jsme Vietnamce naučili vařit my. Myslím tím samozřejmě Čechy a české pivovarníky a ono by to asi nebylo ani první ani poslední místo na světě, kde se nám tohle povedlo. Nicméně pivovarů má Vietnam v současnosti hned několik a například Tiger je dokonce součástí skupiny Heineken. Bohužel o kvalitě piva Vám já nic nepovím, jsouc pomalu jediný Čech co ho prostě nepije...

Co se vína týče (a teď myslím vína z hroznů, jak ho známe doma), nemáme tu zkušenosti nijak rozsáhlé, ale tak nějak nám došla odvaha v průzkumu pokračovat. Takže z toho co jsme zažili, doporučuji Vietnamské víno pít až po svaření. Z mých zkušeností jinak totiž riskujete poničení svých chuťových buněk a ráno opravdu nepěknou kocovinu. Víno, které jsme ochutnali my a je nejběžněji dostupné, se tu produkuje v oblasti Da Lat, červené i bílé a alespoň je rozumně levné když už není nijak zvlášť dobré (mimochodem dražší se tu nepotvrdilo stoprocentně jako lepší...).

Co je tu ovšem tradičnějsí a pro nás určitě i zábavnější, je rýžové víno. Jedná se o destilovanou rýži a název víno mi přijde jako drastické podceňování, protože s procenty alkoholu se dostáváme na úroveň našich pálenek. Přiznám se, že ač je to tu mezi místními alkohol nejužívanější, čistý jsem ho ještě neochutnala, možná to má co společného s českými methanolovými aférami poslední doby... Co jsem ale ochutnala, byla ta zajímavější verze - Hadí víno. Nebo také škorpióní, ale já měla vylouhovaného hada. Tyto nápoje jsou originálně součástí čínské tradiční medicíny, ale.. no i když jste zdraví jsou docela chutné. Taková sladší slivovice, dokud si nevzpomenete, co že se to válí v té sklenici odkud Váš drink pochází.

Dostupnost

Jako všude, i ve Vietnamu zaplatíte tolik, kolik chcete vy a podle toho jak moc mlsný máte chřtán. Nicméně alkohol je tu dostupný jednodušše. V supermarketech máte na výběr ze všeho co byste hledali doma + pár bonusů. U lahví importovaných z dálky si sice připlatíte, ale také se můžete nechat překvapit zajímavými fakty, jakože třeba Smirnoff očividně outsourcoval svou výrobu a to dokonce na Filipíny, takže ruská vodka z Asie tu je za skoro slušnější peníz než u nás doma. Kromě supermarketů tu jsou i specializované obchody s alkoholem, kde teda najdete už cokoliv z celého světa.

Co se týče cen ve stravovacích zařízení, budete si tu připadat tak trošku jako v ráji. Pivo se nad 20 Kč dostane jen v opravdu luxusních podnicích a to ještě často jen Heineken. Místní víno se dá pořídit za snesitelný peníz, ale za sklenku francouzského dáte v nejlepším případě 60Kč (ano, i tady si přijdu diskriminovaná když nepiju pivo). Když přejdeme k tvrdším tekutinám, tak věřte, že sklenka Red Lable vás tu přijde třeba na 40Kč, ale hlašte předem, že nechcete led, nebo se utopíte... V pouličních barech Vás kombinace jako rum-kola, gin-tonic, apod vyjdou take například na 20 Kč za sklenku a když se posunute do o chlup lepšího podniku a k o chlup lepším koktejlům, dostanete třeba výtečnou a neuvěřitelně silnou Margaritu za 75 Kč. No, ale tolik tu za ní vlastně platit nemusíte, protože každý den má spousta podniků své třeba i celonoční Happy Hour, takže Vás jedna slenice výtečného koktejlu vyjde na průměrných 40Kč. 

Jo a nesmím zapomenout dodat, že pokud jste dáma, dost často nebudete muset platit za své drinky vůbec, protože větší koncentraci Ladies Nights jsem nikde neviděla. Jednou večer jsme tímto způsobem skórovaly každá 4 Mojita celkem za 80 Kč :)

Jinak alkohol je tu vnímán jako jakýsi status a podle toho to i vypadá. Protože pokud jste někdo, nemáte skleničku, ale celou flašku! No a kompenzují si tu očividně leccos, protože čím větší láhev, tím lépe. Až budete stát tváří v tvář minimálně 2 litrům vodky, nedivte se. A také se nebojte, co nevypijete dnes se Vám pečlivě uzavře a uschová a až se vrátíte příště, láhev tu na Vás bude čekat. Zaplacená a Vaše. A zaplacená velmi tvrdě...

Velmi oblíbené také začínají být pivní bary a objevují se tu týden co týden nové, typické svými barovými stoličkami, vyzývavými servírkami a hlasitou hudbou. Představte si hodně smaženého jídla, spoustu vodnatého piva, protože tady se do něj prostě dává led a spoustu řvoucích opilých vietnamců, to vše již v takových 9 hodin večer. 

Vietnamci a alkohol

První věc, která mě tu stoprocentně zaujala je, že Vietnam nemá stanovenu minimální hranici pro požívání alkoholických nápojů. Ona tu ale totiž není potřeba. Najít totiž člověka, kterému je méně než 20 let a již ve svém životě alkohol požil není ani tak lehké. Prostě to nepatří do místní kultury. Mladí vietnamci pijí kávu, čaj, džusy a energetické nápoje a jsou šťastní a spokojení. Takže nám velice brzo došlo, že tu své přátele vlastně dost kazíme, protože tolikrát pronesenou větu - poprvé v životě jsem ochutnal/a alkohol jsem ještě neslyšela. 

Důležité nicméně je poznamenat, že tato abstinence má svůj důvod. Organismus asijských národů prostě funguje jinak a v případě minimálně poloviny jedinců alkohol jaksi neumí zpracovávat. Takže spousta vietnamců vlastně ani pít nemůže, protože vypijí půl malého piva (někdy ani to ne) a vypadají asi jako Čech po 12 kouscích... Pak je tu ovšem ta skupina co pít může, ale pro změnu to neumí. Takže pokud razíte do hospody s Vietnamskou společností, připravte se, že to pravděpodobně budete vy, kdo je povede domů, nebo alespoň uloží do taxíku. 

Čechy ve Vietnamu

Ještě jednu skromnou poznámku si dovolím. Že jsme je tu naučili pivo vařit jsem už říkala. Nicméně někteří se tohoto odkazu drží velmi pečlivě a tak si jdete třeba v Da Nangu po ulici a svítí na Vás veliký nápis - Czech beer. Jsou tu totiž menší, až rodinné pivovary, které byly často zakládány přímo čechy a udržely si jakus takous tradici. Krom toho jsou v Saigonu a Hanoi 2 české restaurace! Ano, mají Vietnamský management, ale vaří se tu české pivo a mají lahvový Pilsner a dokonce Becherovku!

K tomu tu v každém supermarketu najdete plechovkový Gambrinus a někdy i lahvový staropramen. 

Pár rad...

1) Nikdy neřiďte motorku opilí ani nejezděte s nikým kdo již pil... Saigonská doprava je i tak dost šílená

2) Pokud pijete dražší piva jako třeba Heineken nebo Tiger, jděte si radši připlatit do restaurace mimo ulici. Pokud je chcete na ulici, dejte si jedině plechovku. Ví se tu totiž moc dobře, že tyhle piva se vyplatí ředit a přezátkovat láhev není taková věda.

3) Pokud by Vám míchaný pouliční drink na první ochutnání nepřišel že je jak má být, nepokračujte v pití. On opravdu stojí jen 20Kč a někteří věří, že to má i své důvody...

4) Pokud vyrážíte pít s vietnamci, budete muset přizpůsobit časový program. Většina z nich musí být kolem jedenácté večer doma, takže nepočítejte, že s Vámi budou vysedávat až do rána...

5) Pokud sedíte na ulici, nikdy neodkládejte kabelku či podobné záležitosti z ruky. Projet kolem na motorce a sebrat to, je až moc jednoduché.

Užívejte Vietnam a pokud byste měli podobné všetečné dotazy, piště je do komentářů! Ráda rozeberu další témata :)

"Zima" ve Vietnamu

Až letos jsem zjistila jak je zima relativní pojem. Uvědomili jste si někdy opravdu pořádně, že například na Novém Zélandu mají Vánoce v plavkách na pláži se spoustou horoucího slunce? Opravdu to myslím vážně, představili jste si gril postavený v písku místo kapra a salátu, Santovské čapky k plavkám a stín slunečníku abyste se moc nespálili? Mě to nikdy asi tak úplně nedocházelo, dokud jsem se letos nepřiblížila k rovníku a nějak se tu nezačalo ochlazovat. 

Abych začala řádně tím počasím, tak Saigonských stabilních 30 stupňů samozřejmě neplatí pro celý Vietnam, vzhledem k tomu jaká severo-jižně orientovaná nudle to je. Letos to tu naopak bylo i extrémní, protože v horách na severu Vietnamu sněžilo (viz fotky) a teploty padaly i pod nulu a náš jih zaznamenal přes půl prosince studenou vlnu, takže jsme se tu dostali už na nějakých 25 stupňů a po ránu uvažovali o lehkém svetru na cestu do práce (já vždycky tvrdím, že mě Liberecké počasí bude pronásledovat všude kam půjdu! viz odkaz). Já jsem v posledním měsíci také dvakrát zavítala do středního Vietnamu, kde se teploty pohybovaly cca mezi 15 a 19 stupni, pokud nepočítáte, že na Vás na přímo pálí slunce. Na noc to chtělo dlouhé rukávy, kalhoty a pozor i ponožky se hodily! Nemluvě o všech Vietnamcích v zimních bundách a kabátech (a že tu mají opravdu pěkné kousky). 

Nejzajímavější na tomhle období ale bylo, potloukat se tak daleko od domova přes svátky. Zvláště v zemi, která je převážně budhistická a tak by neměla slavit ani Vánoce, ani Nový Rok. No zase tak moc pravda to tu není...

Vánoce v Saigonu

V teorii se ve Vietnamu Vánoce opravdu neslaví a tak jsme tu poctivě denno-denně dodržovali pracovní dobu a to včetně Štědrého Dne, prostě hezky do 4 v kanceláři. Nicméně bylo nutné navozovat tu řádnou náladu. Vzali mi sníh, ale koledy jim nenechám! Takže jsem stáhla Spirituál Kvintet a jala se péct cukroví. Povedlo se a Vietnamci blahem chrochtali :) Stejně tak v práci se navozovala atmosféra vánoční hudbou v přestávkách a jednou dokonce i přáníčky a Vánočními dorty.

Na Štědrý Den byl plán také jasný - dobrá společnost, skvělé jídlo a klid. No Většina z toho se vydařila. V poledne jsme začaly Vánočním obědem v kanceláři a večer pokračovaly ve skromné tříčlenné dámské společnosti. Rezervovaly jsme si stůl v příjemné francouzsko-světové restauraci v blízkosti centra města, po práci ze sebe udělaly dámy a vyrazily užít večer. Na mém menu byl salát s kozím sýrem, steak s pečeným bramborem a zeleninou a karamelový krém jako dezert. Vše výtečné včetně servisu a prostředí, mohu Au Parc jedině doporučit! (P.S.: každá slečna po objednávce dostane sklenici šampaňského jako pozornost podniku :))



 

No a s plnými žaludky jsme vyrazily do Vánoční Země Nezemě aneb do centra Saigonu. Teď se mi to vše začíná těžko popisovat, protože to bylo tolik věcí najednou působících na Vaše smysly, že ani nešlo vnímat vše. Začala bych davem, ten byl totiž všude, takhle si představuji největší demonstrace. Úplné centrum města bylo uděláno pěší zónou, on by tam také projet chtěl jen blázen. Ve zbytku ulic jste sem tam v davu narazili na auto nebo motorkáře, kteří prostě nemohli nikam dál. Celý ten dav se hlasitě bavil, jedl, kupoval Santovské čepičky, stříkal na sebe sníh ze spreje (tedy mýdlovou pěnu) a fotil se u všech Vánočních stromečků, blikátek, výloh... No a také si fotil nás. Uznávám, že jsme docela pohledné slečny, ale když už konečně někomu svěříte foťák abyste se mohli nechat vyfotit spolu a najednou je proti vám těch foťáků a telefonů minimálně 20, začne Vám pod nohama chybět červený koberec.





Když se vrátím k tomu jídlu, je nutno dodat, že takový výběr streetfoodu jsem ještě neviděla. Ten večer vyrazili do centra prodejci z celého města od studentů po prarodiče a snažili se udat cokoliv. Ono stačilo nakoupit karton vody a po projití jednou ulicí byste si pravděpodobně vydělali na měsíc Vietnamského života.

Nicméně to byl jeden z nejvíc vyčerpávajících večerů co jsem kdy zažila. Teplota v ulicích minimálně o 5 stupňů vyšší než obvykle, ze všech blikajících světel a divných zvuků se člověk cítí pomalu jak opilý, je všude postrkáván, snaží se aby nepřišel o kabelku a to k tomu musím ještě připočíst tůru mimo centrum abychom vůbec byly schopné najít nějaké volné taxi.

Ještě krátká poznámka k Božímu Hodu, který jsme samozřejmě zase strávily v práci, ale zase se sešly, tentokrát u nás v kuchyni a spáchaly svařené víno a domácí bramborový salát. Atmosféra perfektně domovská když odečtete ten výhled ze střechy a místní vedro.





Silvestr v Saigonu

Nejsem Silvestrovský typ a na tom ani Vietnam díky bohu nic nezměnil. A tak jsem se trošinku děsila co mě tady potká. Zjištění ale bylo takové, že pokud hledáte místo, kde se dá na Silvestr zapomenout, stavte se v Saigonu, důvodů pro to je hned několik. V první řadě je tu zase Budhismus a fakt, že tady se Nový rok slaví až lunární, na přelomu ledna a února. No a hned na druhém místě je fakt, že tu prostě není volně prodejná pyrotechnika (ono to je taky jedině dobře). Takže pokud byste zapomněli na datum a pohybovali se mimo centrum, nebudete ani tušit co se děje.

Já jsem udělala něco podobného. Ve městě sice probíhaly nějaké ty párty v ulicích, v distriktu 7 byly dokonce dvě takové akce sponzorované pivovary... Já jsem si nicméně utahaná po dni práce užila dobou večeři, víno a film. Později jsem vyrazila ke kolegyni, která má vhodněji umístěnou a vyšší střechu a jaly jsme se sledovat a fotit ohňostroj. Ten jeden jediný ohňostroj nad tím celým velikánským, několika miliónovým městem. 15 minut a bylo to. Auta tu troubí každý den, v tom změna nebyla, jen tu chyběly popáleniny a opilci co netrefili domů. A ten pocit že vy už máte 2014 zatímco Vaši známí doma stále 2013 byl určitě zajímavý :)

Delta Mekongu po vlastní ose

Když žijete ve městě přeplněném lidmi, smogem a troubícími nezastavujícími vozidly, máte tendence ho opouštět jak jen nejčastěji to lze. A tak když přišel další víkend, snažily jsme se zase utéct. Přišlo googlení, nalezení té správné fotky, kterou také chceme na svém foťáku, identifikace na mapě, sbalení se a útěk na autobus.

Cesta za čerstvým vzduchem a houpacími sítěmi

Rozhodnutí bylo jasné, zbavit se cestovek (viz předešlá cesta k Mekongu) a jet na vlastní pěst. Po průzkumu různých blogů jsme usoudili, že to je realizovatelné a mělo by být i příjemné. V Saigonu jsme v Distrktu 10 zakoupili lístky (110 000VND) na spoj společnosti Futa jedoucí do naší destinace - Vinh Long. Cesta měla trvat 2 hodiny, ale nebyl by to Vietnam kdyby opravdu trvala. Čekal nás totiž převoz na stanici v jiném distriktu, 40 minut čekání, hodinová cesta k občerstvovacímu zařízení na půl hodinový oběd a pak další hodina do našeho cíle. 

Na stanici ve Vinh Long nás čekal úkol sehnat si ubytování. Kouzelné slovíčko Homestay, nahlas vyslovené Vám ubytování sežene do pěti minut. Začaly jsme se bavit s majitelem jednoho takového zařízení na přilehlém říčním ostrově - transport k ubytování, 1 noc, večeře, snídaně, zapůjčení kol, houpací sítě ve stínu na zahradě = 250 000 VND. A je to velmi kvalitně řízený rodinný podnik, na autobusáku nás posadil na moto-taxi, u převozu si nás vyzvedla nějaká příbuzná, poslala nás na loď, sdělila jméno slečny, která si nás vyzvedla na druhé straně, posadila na další motorku a odvedla až do pokoje. Tomu říkám servis :)

Na odpoledne jsme si půjčily kola a vydaly se prozkoumat ostrov. Čekaly nás děsivá nebrzdící kola s padajícími řetězy, déšť, který nás zahnal na výtečnou kávu, spousta "HELLOOOOO" dětí, banánové a kokosové plamy, sady longanu, rambutanu, vodních jablek, papayove stromy, karamboly jen tak popadané na silnici, růžové katolické kostely, uměle vytvořené kanály a přirozené přítoky Mekongu se svýmy prudkými a vysokými mosty. 

Zbytek odpoledne a večera byl stráven v houpací síti s kokosem po boku, knihou a následně i Mekongskou večeří - Elephant Ear Fish, ze které se motají čerstvé a výtečné jarní závitky, smažené jarní závitky, kuře s lemongrass, rýží a zeleninou a božským ovocem jako dezert.

Cesta za Zemí cihel

Druhý den jsme po příjemné snídani ulovily lepší kola a vyrazily převozem zpět do Vinh Long, odkud nás cesta táhla na Východ podél pobřeží. Cílem měl Mang Thit - Země Cihel. Oblast podél břehu řeky kde se vyrábí cihly a různá keramika tradičním způsobem pomalého vypalování v "kiln". 

Na kole jsme návštěvu vzaly z břehu. První byly jednotlivé věže patřící menším výrobnám a hlavně pro výrobu květináčů, poté se začaly homole množit a sdružovat až jsme se dostaly k rozsáhlejším komplexům plných cihel, dlaždic a střešních tašek. Kilny mají cca 10 metrů, na jejich výstavbu je použito několik tisíc cihel, vnitřek je vymazán směsí bahna, písku a vody, jsou vytápěné rýžovými slupkami a vyschlé cihly, které se původně formovaly ručně, se v nich pečou třeba i měsíc.

Bohužel jsme se nakonec nedostaly až do míst, které jsme si původně našly (viz tyhle neuvěřitelné fotky, ale ten člověk je také sbíral více jak 3 roky! Odkaz), ale naše štěstí z možnosti sedět jet někam na kole bylo dostatečné i samo o sobě, takže nám stačilo i pár menších exemplářů, které jsme si prolezly a profotily. 

Abych to prostě zase nějak shrnula, musím říct, že tohle byla mnohokrát příjemnější návštěva než se nechat honit z lodě na břeh a zpět nějakým průvodcem. Kdybych tu nebyla předtím, strávila bych o den déle a absolvovala nějaký ten výlet lodí, takhle ale bylo super vidět ta místa co jsem viděla z lodě i z trochu jiného a sušího úhlu. A hlavně to byl úžasný odpočinek.

Ještě jedna poznámka - na rozdíl od zbytku Vietnamu tady potkáte samé Francouze, Španěly a Italy. Bylo nám to lehoulince divné, než jsme objevily jedno jediné pouto - Průvodce. Lonely Planet Vám v téhle oblasti prostě nepomůže, za to všechny francouzské knihy Vám i vyjmenují všechny Homestay co tu můžete najít...

Cestování zdar!

Vše na míru!

Nakupování ve Vietnamu je jako mor. Velice nakažlivé, rychle se šíří a velmi těžko se s tím končí. První důvod jsou neuvěřitelně příjemné ceny. Zároveň to jsou ale často velmi kvalitní produkty, zboží které doma neseženete a co se týká oblečení tak oproti české vysloveně nezajímavé a nenápadité konfekci, tady je z čeho vybírat. Tedy máte z čeho vybírat pokud se do toho vejdete. Dámské boty končí většinou tak u čísla 38, číslování oblečení je absolutně jinak stupňované... Nicméně je tu řešení - šití na míru! Vietnam produkuje spousty látek a má svou vlastní velkou výrobu hedvábí. Zároveň spoustu velmi zručných lidí, kteří jsou velmi špatně placeni. 

Své oblečení si můžete nechat ušít skoro všude, ale dvě města jsou pro to nejznámější - Saigon a Hoi An. V každém z nich najdete desítky obchodů a záleží jen na Vás co očekáváte. Za nižší cenu dostanete také méně kvalitní látky a čím níže jdete tím horší práci. Vždy ale musíte být přesní ve vysvětlování toho co chcete. Místní krejčí okopírují jakkýkoliv kus oblečení, který máte na sobě, zreprodukují přesně obrázky a fotky. Pokud chcete vše Vám klidně pomalují, vyšijí, opravdu co chcete a z čeho chcete.

Šití v Hoi An

Hoi An je malé městečko, ale přesto se v něm skrývá na 600 krejčovských obchodů. Škála je dlouhá od nádherných, prostorných domů plných látek a profesionálního personálu, po malé stánky v "Cloth Market". které mají ale zase svojí osobitost.

Kdo na to má prostor, bude mít vysvateno několik kousků, na které se vás budou snažit nalákat. Co mě vždy zaráželo nejvíc je, jak absolutně stejné tyto modely jsou. Nepocházejí náhodou všechny od jednoho dodavatele? Vedle tohoto výběru, má každý obchod své katalogy. Všichni mají sbírku bichlí od Next a šanony své vlastní výroby se všemi obrázky co lze stáhnout z internetu. Je toho moc a proto první rada - pokud si chcete nechat něco ušít, mějte vybráno předem (alespoň přibližně), jinak se tam zblázníte.

Druhá rada se týká výběru obchodu. Nemá cenu skákat hned do prvního a pokud plánujete více věcí není nutné je zadývat na jednom místě. Kritéria výběru by měly být servis, cena, látky a pak samozřejmě doporučení. Na internetu jich najdete spousty, jen se prosím Vás opravdu tentokrát nedívejte na TripAdvisor, ten je totiž v tomto případě příliš ovlivnitelný. Co se například stalo mě - po ukončení zakázek jsme byla požádána o review na TripAdvisoru, no a prý pokud bude pozitivní, dostanu další kus oblečení zdarma. Přiznejte se kdo by to odmítnul!

Viděla jsem firmu Yaly, které je doporučované všude možně, včetně LonelyPlanet a ano, pokud bych na to měla, nikdo by mě odtmatud nedostal. Byly jsme poslány do BeBe, které jsme opustily rychlostí blesku díky ochotě a nadšení obsluhy. Výběr je těžký a je na Vás co Vám vyhovuje. Pokud si chcete obchody projít jen tak, využijte večer kdy jsou všichni nesmírně unavení a nemají energii Vás pronásledovat nebo naopak ráno kdy rozespale otevírají.

Já osobně jsem nakonec vložila svou důvěru ve dvě místa - Blue Eye a stánek Nr. 50 v Cloth marketu. Hlavním tahounem byly pro mě příjemná obsluha, ochota, cena a pak taky látky. V Blue Eye jsem si zadala jednu červenou tříčtvrteční skládanou sukni, jednu sukni po kolena ze samozřejmě falešného hedvábí, jedny cestovní volné kalhoty (prostě se mi tam hrozně líbila jedna látka) a jedny šaty z padesátých let v tmavě zelené barvě. Ne, nechtěla jsem toho při příjezdu tolik, ale když si můžete nechat šít na přání a na míru, za cenu za kterou hledáte doma konfekci, zastavuje se těžko. Jedna sukně se povedla napoprvé, druhé jsme posouvaly pas výš a zužovaly, kalhoty jsme zužovaly a zkracovaly. Šaty mě ale napoprvé skoro vyděsily, nicméně jsme je zvládly během 3 přešití spravit a tak jsme se vším všudy byli hotovi do 24h s celkovou cenu 105 USD. Eva si nechávala dělat jednu dlouhou hedvábnou sukni, na které jsme po první zkoušce našly malé, ale výrazné flíčky, které byly identifikovány jako vada látky a tak jí po lehkém dohadování a smlouvání byla vrácena záloha a sukni si nevzala, není to super záruka?

V druhém místě jsem se dost čirou náhodou zamilovala do jedné látky, ze které vznikly šaty a a do druhé, ze které měla být balónová sukně, bohužel jsme později musely měnit barvu, protože ta moje došla, ale sukně byla skvělá a obě věci dohromady vyšly na 40USD.

Oblečením ale Hoi An nekončí. Na míru a přání si můžete nechat udělat boty, kabelky, tašky, pásky, plavky, bižuterii a všechny možné doplňky. Já měla asi největší problém odejet bez nového kabátu, protože jejich místní střihy mě dostaly, ale udržela jsem se!

A jen jako poznámku musím dodat, že nakupovat se dá i bez šití. Ke svým úlovkům jsem přidala ještě 2 šaty dohromady za 12 USD, 3 náhrdelníky (dárečky na doma za 8 USD celkem) a 5 párů náušnic (co byste nechtěli, když byly kus za dolar). No měla jsem bohaté Vánoce, ale budu si jich užívat dloooouho!

Oáza klidu jménem Hoi An

Jednou jsem si takhle uvědomila, že mám prozkoumán jižní Vietnam a hranice kam se chci podívat, se mi nemile posunuje k severu. Nebylo by na tom nic tak zlého, kdyby se dojezdová doba pozemními spoji neprodlužovala přes 15 hodin, což už si při víkendových výletech nemůžu zrovna dovolit. No ale na druhou stranu když člověk investuje do letenek, chce na místě stejně strávit více času. Tak jsme si vzaly dva dny dovolené k dlouhému víkendu a vyrazily do centrálního Vietnamu. 

Podnebí
Vzhledem k tomu, jakou dobu jsem si pro návštěvu vybrala já, musím začít tímto tématem. Hoi An je po linii Vietnamu už přeci jen lehce posunutější než Saigon a já vždy zapomenu co to může udělat. Takže jsme na konci prosince vyjely z 30 stupňů a dorazily do 16 stupňů. A byl to drastický šok. Nicméně ani lehké mrznutí Vás neodradí od pousmání se nad všemi okolo co jsou zabalení v kabátech a bundách, které vy byste si oblékli až ve chvíli, kdy teplota spadne k nule.

Co se tu snařím sdělit je, že pokud máte možnost si vybrat čas návštěvy, zvažte co vše chcete dělat. My chodily v dlouhých kalhotech, svetrech, šálách a ponožkách. Na spaní to chtělo se řádně obléct i zabalit, neb vietnamské domy neznají ani topení, ani izolaci. Moře bylo bičováno studeným větrem s vlny se zvedaly někdy i do několika metrů. Na chození po městě a nakupování to bylo super, pro jednou jsme se nekoupaly ve vlastním potu a zkoušení oblečení bylo pohodlnější (až na to jak to oblečení studilo). Akorát jsme ledový čaj vyměnily za horký a holt si spíě chodily sednout dovnitř restaurace než na zahrádku. Jo a slunce jsme viděly asi dvakrát, zbytek byla jen neprostupná šedá obloha (zatraceně nefotogenická).

Nicméně cestování ač tepleším, tak období dešťů bych asi také neriskovala, protože Hoi An leží na řece, která má stabilní tendence se vylévat z břehů. Letos to například došlo až do extrémů (viz odkaz), ale asi bych to nějak nutně nepotřebovala testovat ani jindy...

Transport

Cesta do Hoi An je dlouhá. Městečko je to malé, ve středním Vietnamu a víceméně bez přímých spojů. Vlakem/autobusem nebo letadlem se dostanete do města Da Nang, které dle mého názoru stojí za návštěvu pouze rychlou a pokud možno večer, protože jeho osvícené mosty jsou pomalu jediné, které tam stojí za to. Z Da Nangu máte pak několik možností odvislých od pohodlí a velikosti investice (Hoi An je vzdálen cca 30km):

Taxi - pohodlné a rychlé, vyjde cca na 300 000VND což při plném obsazení není tak zlé

Open bus - autobusy cestovních agentur jako například Sinh Tourist operují i tady, jízdenka cca 80 000VND, stále pohodlné

Hotel pick-up - pokud už máte v Hoi An zařízené ubytování, poptejte se jich předem zda Vás z Da Nangu nevyzvednou, hodně místních hotelů má svoje shuttle busy, ceny se velmi rapidně liší bus od busu

Local bus - nejméně pohodlné, nejlevnější a stoprocentně nejdobrodružnjší. Názory na tuto službu se liší, ale já opravdu pro tu zkušenost doporučuji! Jsou to žluté autobusy, které nemají stanovený jízdní řád, ceník a zastávky. Někdo tvrdí, že jezdí každou hodinu, někdo že každých 15 minut. Zastaví Vám pokud bude mít místo a pokud budete mávat dost důrazně. Pozor řidiči jsou blázni a opravdu to pálí, mávejte včas. Na nastupování se nezastavuje, ale přibržďuje. Cena by měla být v originále cca 18 000, dobré je jet za 25 000, většinou nezaplatíte bohužel méně než 50 000VND...

Ubytování

Vybíreje podle toho co chcete vidět, jak dlouho tu chcete být a zase podle velikosti investice. Výběr tu je převeliký a odvážnějším štěstí přeje - není taková nutnost bookovat dopředu. Nás čekaly tři noci a tradiční  vyhledávání na Agodě poskytl neočekávaný zázrak - viz tato recenze. Nicméně pokud bych cetovala v trochu teplejším období, zvažovala bych něco blíž pláže a dál od města. Dojezdnost velmi pohodlná na kole a pláž tu měli pozoruhodně pěknou.

Středovietnamská kuchyně

Jedna z věcí, kvůli které sem chcete zavítat je místní kuchyně. Neměla jsem tušení, že v rámci Vietnamu jsou takové rozdíly, ale jídlo v Hoi An bylo prostě božské. Je tu samozřejmě široká nabídka všeho světového, ale opusťte známé chutě a vrhněte se do levných pouličních stravoven na Cao Lau, My Quang, Com Ga, White rose, Wontons, Spring rolls, nebudete mít dost ani za týden! Mají tu úplně jiné nudle, vývary v polévkách jsou mnohokrát silnější, rýže má jinou strukturu, bagety jsou francouzštější... Těžko se to popisuje, když mi tu při vzpomínkách tečou sliny.

Památky

Konečně se dostávám k těm hlavním důvodům proč chcete do Hoi An jet. Celé tohle městečko je památkou UNESCO a na první pohled uvidíte proč. Prastaré domečky, nádherné mosty, čínské pagody... Tohle místo si zachovalo ducha doby a stará se o něj. Existuje tu něco jako třídenní pas s tuším 5 vstupy do míst dle vlastního výběru za 120 000VND. Tato místa jsou největší pagody, domy největších rodů, které tu žily, nebo například nejzachovalejší část města a japonský krytý most. Já teda musím přiznat, že jsme vstupenky nepořídily, leč například do placené zóny města jsme se dostaly i tak dost velkou náhodou, postraní uličkou.

Město však není kde to končí. Z Hoi Anu jsou dostupné jednodenní výlety do My Son, který je také památkou UNESCO. Jedná se o největší Vietnamský komplex Cham Chrámů i když zachován ho byl jen zlomek. O Cham kulturách, které vycházejí z hinduismu se můžete více dozvědět v Da Nangu v muzeu Cham. 

Na půli cesty mezi Da Nangem a Hoi An jsou také "Mramorové hory" ve kterých jsou vytesané sochy a celé pagody. Bohužel jsme nestihly navštívit, ale prý to stojí za to. Jde se tu i nechat vyhodit z Local busu a pak si chytit další. 

Nákupní smršť

A to nejhorší jem si nechala nakonec. Vietnam má pekelně levnou pracovní sílu, až mi jich je někdy líto, ale má to takový zvláštní efekt na výběr suvenýrů, které si odsud odvezete. Ve většině případů mezi nimi totiž bude nějaký kus na míru šitého oblečení. A lepší místo než Hoi An na toto šití a případně i prachsprosté nákupy nenajdete. Město má dlouho textilní historii, ale když zjistili, že jim sem začali turisti jezdit si prostě nechat něco ušít, nastal boom. V tuhle chvíli zde najdete cca 600 krejčovských obchodů a každý z nich Vás bude chtít uchvátit pro sebe. Je to nápor jak na vaši hlavu, oči i peněženku, ale pokud přijedete připraveni, užijete si to tu náramě a nespokojeni neodjedete. Stejně tak doporučuji se věnovat i doplňkům, náušnice za 20 000VND mně málem zabily. Ale o tom všem v dalším příspěvku ;-)