Maminka mi vždycky říkala - netěš se, nebo to špatně dopadne. Hm, proč já na to vždycky zapomenu?
Den 1. - Paříž
Do Paříže jsme dojeli bez zpoždění. Na náměstí Republiky jsme však šťastně chytili demonstraci mladých pravičáků a tak si autobus dal vyhlídkovou jízdu podél Seiny. Pointa mého cestování byla nutnost strávit jednu noc v Paříži tak, abych ráno mohla chytit levnější jízdenky na vlak dál na sever. Štěstí mi však přálo a já se dopátrala, že v Paříži v současnosti přebývá má bývalá úžasná sousedka, se kterou jsem tedy strávila zbytek dne.
Paříž je nádherná a já měla to štěstí jí navštívit již dvakrát, takže památky nebyly nijak nutné. O čem bych však chtěla pohovořit je nechutnost místní dopravy. Ano, síť metra mají docela úžasnou a ano, metro je to starší, takže se bohužel nenajde prostor na všechny vymoženosti, nicméně... Berte si do Paříže batoh a ne kufr - většina zastávek nemá ani výtahy ani eskalátory. A co je ještě lepší? Jízdenky. Bez jakékoliv srandy - pařížané mají různé tarify pro domorodce a pro místní. Na počet pásem, které jsem potřebovala jízdenku mě celodenní lístek měl stát 11,30 EUR. Když ho koupila Celine, zaplatila jsem pouze 9,50. A to ani nezmiňuji, že celodenní lístek vážně neznamená 24 hodin jak jsem z domova zvyklá, ale hezky do půlnoci daného dne. Silně praktická záležitost.
Den 2. - Další cestování
Po půlnoci jsem se vzbudila s hlavou plnou hlenů a velice pravděpodobně s teplotou. V 5:45 jsem vstávala ke kousku včerejší bagety s úžasným sýrem a vyrážela na vlak. Cesta na nádraží Montparnasse mi i s blouděním na stanici Chatelet (příklad toho, že příliš orientačních tabulí škodí, aneb tady bloudí i pařížané), mi zabrala asi 45 minut a já dorazila s příjemnou 25 minut dlouhou rezervou. Můj vlak neměl ještě přiřazené nástupiště a tak jsem se usadila chytajíc místní volnou wifi. Nástupiště se objevilo, mám přece spoustu času, co bych teď řešila. 15 minut do odjezdu se zvedám. Hm... nástupiště 25... proč jsou přede mnou čísla 1-6??? Dobrá, tady je šipka až po nástupiště 13. Okej, vidím šipku na 25-26. Počkat! Distance 10 minute! Pecka...
O 4 pojízdné chodníky, 2 eskalátory a spoustu zatáček dále jsem našla vlak. Na mém rezervovaném místě někdo sedí. Rozumí mé francouzštině, odpovídá anglicky, usmívá se a odchází jinam. Já zapojuji notebook do zásuvky a pouštím si pro naladění atmosféry francouzský film - Bienvenue Chez les Ch´tis! Film je to super, vtipný, ale člověku, který jede do oblasti, o které se zde jedná, nemusí udělat tak dobře :D Očividně všichni francouzi na severu šišlají a mají divný slovník... proboha jen to ne!
Za 2,5 hodiny mě vítá nádraží Villedieu-les-Poeles, kde také nacházím tvář mého zaměstnavatele a ubytovatele. Oznamuji, že jsem nemocná předem se omlouvám. Co by však dobrého brita rozhodilo? Nějaké nachlazení? Pche! A tak v dobré náladě uháníme vstříc bydlišti....
Okej, unavená, nemocná, ale jo, tohle půjde :)
Žádné komentáře:
Okomentovat