flags

flags

sobota 2. dubna 2016

Le Trot

Byla jsem tu druhý den a ozvalo se nenápadné - Máš ráda koně? No... Můj vztah ke zvířatům se dá definovat, jednoduše tak, že dokud to není mládě, nebo ještěrka, stačí mi určitá vzdálenost našich dvou entit. Letos na Valentýna jsem se byla projet na koni a bylo to příjemné, pro mě nevšední, ale nestalo se nic, co by mě urgentně nutilo tuto činnost opakovat. Tedy pokud nepočítáme tu božskou představu regulérního cestování na koni nekonečnými prériemi. Jo... to by šlo! 

Moje odpověď tedy byla, že proti nim nic nemám, ale netuším kam dotaz směřuje. No a odpoledne jsme vyrazili na výlet! Byla zima, foukal ledový vítr, já byla asi ještě nemocná a hrozilo, že začne pršet. Dojeli jsme do nejbližšího městečka jménem Villedieu-Les-Poeles a hned na začátku zabočili směrem na Hypodrom. 

Tak a teď ruku na srdce - kdo zná sportovní disciplínu zvanou Trot (vážně nemám tušení, jestli to má český překlad)? Jedná se o koňské závody kdy koně KLUŠOU a v závěsu mají velmi jednoduchý vozík s usazeným žokejem. Je daná celková vzdálenost, i když okruhy mohou být různě dlouhé. Cílem je samozřejmě být nejrychleji v cíli. Zásadní překážkou však může být touha koně přejít do cvalu (ne, nerozumím moc koňské terminologii, takže mi překládání termínů z angličtiny dává drobek zabrat), což když žokej neukočíruje, jsou oba diskvalifikováni. 



Co jsem pochopila, jedná se o zdaleka nejoblíbenější sport v Normandii. Koně tu jsou všude, závodní ovály také a trénuje kdo může. No a kdo nemůže nebo nechce, chodí se pravidelně koukat a sázet. V městečkách jako je Villedieu se příliš velké sumy netočí, ale mnoho koní, které jsme viděli běžet, by na větších soutěžích protočili i stovky eur.

Nikdy dříve jsem na dostizích nebyla a bohužel se tu nekonalo nic jako extravaogantní klobouky , nicméně bylo vidět, že leckdo dorazil v nedělním oblečení, ač zabalen jak při výletu na severní pól. Podávalo se svařené víno (v jedno-decových skleničkách! Člověk se hrozně nachodí k baru...), smažily se hranolky a fandilo se nahlas. Jezdilo se na etapy, každou půl hodinu a to tuším na sedmkrát. Bylo kolo pro začátečníky, mladší jezdce a ženy, ostřílené profesionály i pro koně, kteří byli po závodě dostupní k dražbě.

No a nejkrásnější jsou ale tréninky výdrže! To se totiž takhle procházíte po skoro jakékoliv Normandské pláži a jednou za čas, kolem vás prosviští kůň. A to je teprv nádherný pohled. Mimochodem jsem nikdy netušila, že podkovy dokážou klapat i na písku!



2 komentáře:

  1. Haha, český název to má - klusácké dostihy. Jezdí se to i v Chuchli, vždycky o něco dřív, než začne normální steeplechase. Jedna naše tetička rakouská, extravagantní osoba, majitelka obchodu se zdravou výživou a matka 7 dcer, mívala klusáka... Jáně, píšeš moc pěkně! Zdraví Jitka Doubnerka :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ježiš no tak to je super, neměla jsem tucha o existenci české scény :) a jinak moc děkuju!

      Vymazat