Cestou, necestou...

Následuje přechod k přehledu mé cestovatelské duše. Vzhledem k tomu, že jsem strašlivě zvědavý člověk, ničí mě každý centimetr čtvereční světa, který jsem neviděla a tím pádem mi přijde, že jsem stále neviděla dost. Proto se vrhám po každé příležitosti někam se podívat. Sice nenávidím balení, vybalování ba dokonce létání, ale ta touha vidět svět? Tu mi nikdo nevezme.

Abych to shrnula do pár vět a obrázků - mám za sebou tři cesty do Francie (2x Paříž a jednou Provence), byla jsem v Monacu, klasické české dovolené v Itálii či Chorvatsku. Zatím největší mojí cestou byl rok strávený studiem v Dánsku, který byl nezapomenutelný. Potkala jsem lidi z celého světa a od základů se změnila. Poprvé jsem se starala sama o sebe, byla v cizí zemi a učila se žít v angličtině. Bylo to neuvěřitelné a Dánsko je úchvatná země, i když na mě stále trošku moc placatá :)

Další zážitky jsou z návštěvy Uppsaly a Stockhomu ve Švédsku, do kterého jsem se zamilovala a ráda bych se někdy podívala i na další jeho místa. Podnikla jsem výled za přítelkyní do Holandského Eindhovenu odkud jsem pokračovala za jinou přítelkyní do Itálie. Viděly jsme Torino a Milan a byly unešené jejich podzimní krásou a vznešeností. Speciálně Torino, které se stalo náhrobkem jedněch olympijských her na mě velmi zapůsobilo, schováno mezi velehorami. A zde asi vznikl ten nápad, že se chci na nějakou olympiádu také podívat, což se mi podařilo a pevně doufám, že nebyla poslední! 

V roce 2012 jsem podnikla olympijskou exkurzi do Londýna, která byla neuvěřitelným zážitkem. Poprvé v Anglii a poprvé při takové události. Nikdy nezapomenu na tu atmosféru kterou halí olympijské kruhy a přeji si jí zažít znova! Zároveň jsme podnikly puťák po jižním pobřeží Anglie v Dorsetu kde jsem viděla snad nejkouzelnější krajinu v mém životě. 

Viděla jsem také něco z Německa, které je sousední mé zemi a určitě opomíjené svou zajímavostí. Mám projité Drážďany, které minimálně o Vánocích musí každého okouzlit a letos jsem se v rámci školního zájezdu podívala i do Stuttgartu, který si mě absolutně získal svou zelení, architektonickou troufalostí, no a zase těmi horami! Místo pro život, jinak to říct nemohu.

Nemyslím si, že jsem viděla maximum co se za můj život dalo, ale na to, že stále úspěšně studuji a střílím toho byla spousta. Nicméně ta nekončím a právě proto jedu dál :)