Vung Tau

Vždy když začnete cestovat, je nejlepší hledat si přátele mezi místními, protože jedině tak můžete zažít nepoznané. Ani my jsme čas nemařily a tak už tento týden přišla pozvánka na výlet k moři, do rodného městečka jedné naší studentky angličtiny a my samozřejmě vyrazily!

2 hodiny na skútrech

Jako dopravní prostředek byl zvolen skútr. Přeci jen to je pouze 80km, tak proč chytat autobus? Nicméně 80km na skútru po zdejších silnicích bylo odhadnuto na 3 hodiny. Zadek mě bolel jen při pomyšlení, ale nakonec jsme to díky bohu zvládli rychleji.

V rámci přípravy jsem zakoupila krásně barevnou roušku, připravily jsme po dlouhé době kalhoty, svetry, šátky, sluneční brýle, pláštěnky a vyrazili. Čekal nás tunel pod Saigonskou řekou, 15ti minutový přívoz, průjezd neuvěřitelnou developerskou zónou na kraji Saigonu, výhled na vilky boháčů v okrajových čtvrtích,  nabouraný autobus, průmyslová zóna s cementárnami za Saigonem a spousta kilometrů neuvěřitelné rovných a nesmyslně širokých silnic napříč venkovem. Projížděli jsme úžasnými kaučukovníkovými plantážemi a kroutili hlavami nad spoustou houpacích sítí, která se zde pod záštitou občerstvení a opraváren motorek vyskytovala.

Prostě jsem byla ráda, že jsem si koupila tu roušku, protože jsem celou cestu jela (s prominutím) otevřenou hubou, jak mi padala čelist údivem nad celým Vietnamem. 

Rodinný oběd

Na konci první etapy cesty nás čekal útulný dům maminky naší organizátorky a perfektní oběd. Vietnamci jsou neuvěřitelně přátelští lidé a rádi tento pocit sdílí, takže jsme se cítili jak na zámku. Oběd byl hotpot, který si v restauraci nedáte, protože proč byste si měli vařit sami, ale jako friend group akce je to opravdu super :) Ve finále tedy vlastně polévka s nudlemi, krevetami, chobotničkou, vajíčky, masovými koulemi, různorodým listím a bůh ví čím ještě a nutno dodat, že byla opravdu, ale opravdu chutná! jako dezert ještě spousta ovoce a naštěstí začalo zrovna pršet, protože jezdit na skútru s takhle plným žaludkem nemůže být zdravé. 

Následoval lehce mokrý přesun dále do města, které mě poněkud začínalo překvapovat svou velikostí. Nicméně smůla se nám nevyhla a jedna motorka píchla, takže jsme si užili i coffee pauzu a houpací sítě u silnice. Ubytovali jsme se na hotelu (kde samozřejmě motorku zaparkujete až ve vstupní hale před recepcí), převlékli, odpočali a vyrazili na svačinku. Pak nás trošku chytnul rapl a vyrazili jsme pro plavky a šup do černočerného oceánu noci a místní slané vody. Já byla v moři po 4 letech a musím říct, že po tom dánském, co mělo s těží 18 stupňů, byla tohle opravdu lahoda. Až na ty medůzky, ty by v Dánsku umrzly...

Parkové BBQ a přímořská party

BBQ je ve Vietnamu velmi časté na jídelníčku a ono čemu se divit když jste zavaleni tolika čerstvými ingrediencemi. A tak jsem zjistila že motorky byly plné vepřového a chobotniček. Dojeli jsme do parku mezi horami a mořem, za relativně směšný poplatek si vypůjčili plachtu, přenosný grileček, koupili pití a užívali si vlahého večera se skvělými lidmi a neuvěřitelně dobrou večeří! Opravdu doporučuji se těch mořských potvor nebát, stojí za to!

V další etapě nás čekal náhled do klubového života výletních letovisek ve Vietnamu a to Vám povím, že se směju ještě teď. Ceny drinků více než evropské, hudba tak abyste ani slovo neslyšeli a taková spousta ztrozkotanců na lovu, že si to snad ani nedokážete představit. Vietnam je v některých ohledech opravdu výspou, kam se jistý typ mužů uchyluje, když už nic jiného nezbývá. A bohužel je tu i ten typ dívek, které si myslí, že ulovit takového jedince znamená nový život. My jsme nicméně v rohu místnosti našli stolní fotbal a večer si u něj náležitě užili :)

133 schodů na ramena

Druhý den jsme se v poněkud mátožném stavu po osmé raní vydali na čistě vietnamskou snídani v podobě Bún Bó, tedy jedné z místních vepřových polévek a poté už na kopec. Abych nastínila situaci - slunce pálí tak, že na něm nevydržíte, potíte se i když se nehýbete, stínu minimum už od rána a vy víte, že máte podat výkon... Věřte, že takhle rychle jste si na pot ještě nikdy nezvykli a že jste ani nikdy netušili, kde všude je vaše tělo schopné se potit. A nejvíc Vás budou iritovat přítomní Vietnamci, kteří budou mít dlouhé kalhoty a mikiny či svetry, protože jinak by se přeci spálili... 

Nicméně výhledy stojí za to. Zjistili jsme, že moře tu je opravdu modré i když včera večer jsme tomu nevěřil nikdo. Že Vung Tau opravdu není malé městečko na pobřeží, ale zástavba jak Brno pokrývající celý poloostrov. A v neposlední řadě, že do sochy, která je opravdu dutá a dá se jí vylézt nahoru po přesně 133 schodech, Vás nepustí ani v krátkých kalhotech, ani v tílku. My byli ale připraveni a tak šup zout a na ty neuvěřitelně úzké schody, které musíte zvládnout zdolat při obousměrném provozu. na vrchu Vás čeká balkonek o šířce max 70cm a délce jednoho metru v každém z ramen sochy, do tohoto prostoru se ale zvládne vměstnat vždy tak 5 lidí... 

Pláž, dezert a hurá domů

Sightseeing byl za námi a tak hurá na pláž před odjezdem a já už to ani slovně nebudu moc natahovat. Cestou z Vung Tau nás kromě další polévky k večeři, čekala ještě druhá zastávka u hostitelů na dezert v podobě sladké fazolové polévky (na to ještě žaludek opravdu nemám) a Flan caku, který byl ovšem výborný. 

Byl to opravdu další skvostný víkend, počasí relativně vyšlo, lidé úžasní a můj mozek ještě teď zpracovává co vše viděl. Uznávám, že Vung Tau, nemusí být místem pro všechny a pokud ho chcete navštívit, doporučuji tak udělat před výlety do jiných Vietnamských přímořských letovisek, protože tohle určitě není ten tropický ráj, který možná chcete zažít. Pokud máte ale dobrou náladu a bandu, určitě se toho nebojte, speciálně jako víkendový únik z HCMC je to skvělé.