Napsáno: umírajíc po prvním lodním dni,
pokračování třetí den, neb jsem na první pokus vážně padla po prvních dvou
odstavcích, a pak i později... no asi týden jsem to psala
Stav: v podlaze kajuty je cítit jemné
vrčení motoru; den třetí je celý na lodi a lehce se houpeme; stále neblinkám,
ale usmívám se
Směr – hotel v Miami
No, tak jsem včera doletěla do Miami a už na
letišti začalo být jasné že lodní život nemá v realitě zrovna moc zlatého
lesku. Po protrpění hodinu a půl dlouhého zpoždění a po úspěšném projití
nekonečné pasové kontroly jsem sebrala kufr a hrnula s k východu
s jistotou, že tam na mě jak slibovali bude čekat člověk s logem mé
společnosti.
Ach... No tak dobrá, dojedu do hotelu přece i
sama. A dle pokynů pro krizové situace jsem se jala hledat Hotel Shuttle autobusy.
Já se chystala do Ramady relativně blízko letiště a její bus byl první co jsem
viděla. Po jeho naplnění se najednou objevila lehce šílená a španělsky ječící
žínka s deskama s logem společnosti v ruce a začala si
odškrtávat naše jména. Aha, no taky možnost.
Hotel byl. Přívlastky mu udělovat nebudu,
protože prostě nezanechá pozitivní stopy ve vaší paměti, ale ani extrémně
negativní. Teda dokud Vám k snídani nepřistanou na talíři přesušená
míchaná vejce, bílý tousťák, americké brambory a na tom pohozené jablko. No ale
co bylo ještě méně šťastné, byla spolubydlící již zahnízděná z mém pokoji.
Nu dobrá, aspoň jsem měla s kým konzultovat svoje děsy.
Směr – loď
Ráno jsme již v 7 seděli všichni
v neuvěřitelných SUV autobusech, ale tak co jsem od ameriky mohla čekat
menšího. A bylo nás určitě minimálně 50. Cesta do přístavu byla relativně dost
dlouhá, ale také již z dálky byl vidět náš cíl, převyšující i lecjaký
místní komín. Pak dlouhá fronta, neb se nás ten den naloďovalo kolem 200. Odevzdat
zdravotní prohlídky, nafasovat uvítací papíry, karty, jmenovky, smlouvu a
počkat až si Vás vyzvedne někdo z Vašeho oddělení.
Ubytovat a rovnou na rychlou prohlídku toho
nejzásadnějšího na lodi. Jako kde se najíst, kde je prádelna, kde seženete
uniformy a kde pracujete. Tam hned dostanete pracovní rozpis, seznámíte se v rychlosti
s nadřízenými a dostanete velice zběžné školení o stavech pohotovosti aneb
kam se vy osobně máte dostavit až někdo zahlásí poplach.
No a bylo to! Večer už jsem v uniformě stála
za recepcí, usmívala se a simulovala, že alespoň tuším co se děje. Jo, taky
jsem u toho usínala, ono také co jiného na směně od 20:00 do půlnoci.
O půlnoci jsem padla do postele, nepamatovala
si ničí jména a byla tak nadšená, že jsem nemohla usnout. Anglické slovíčko „overwhelmed“ to
popisuje skvěle.
Jedeme dál!
Žádné komentáře:
Okomentovat