flags

flags

pondělí 20. června 2016

Přílet – nalodění – postel

Napsáno: umírajíc po prvním lodním dni, pokračování třetí den, neb jsem na první pokus vážně padla po prvních dvou odstavcích, a pak i později... no asi týden jsem to psala
Stav: v podlaze kajuty je cítit jemné vrčení motoru; den třetí je celý na lodi a lehce se houpeme; stále neblinkám, ale usmívám se

Směr – hotel v Miami

No, tak jsem včera doletěla do Miami a už na letišti začalo být jasné že lodní život nemá v realitě zrovna moc zlatého lesku. Po protrpění hodinu a půl dlouhého zpoždění a po úspěšném projití nekonečné pasové kontroly jsem sebrala kufr a hrnula s k východu s jistotou, že tam na mě jak slibovali bude čekat člověk s logem mé společnosti.

Ach... No tak dobrá, dojedu do hotelu přece i sama. A dle pokynů pro krizové situace jsem se jala hledat Hotel Shuttle autobusy. Já se chystala do Ramady relativně blízko letiště a její bus byl první co jsem viděla. Po jeho naplnění se najednou objevila lehce šílená a španělsky ječící žínka s deskama s logem společnosti v ruce a začala si odškrtávat naše jména. Aha, no taky možnost.

Hotel byl. Přívlastky mu udělovat nebudu, protože prostě nezanechá pozitivní stopy ve vaší paměti, ale ani extrémně negativní. Teda dokud Vám k snídani nepřistanou na talíři přesušená míchaná vejce, bílý tousťák, americké brambory a na tom pohozené jablko. No ale co bylo ještě méně šťastné, byla spolubydlící již zahnízděná z mém pokoji. Nu dobrá, aspoň jsem měla s kým konzultovat svoje děsy.



Směr – loď

Ráno jsme již v 7 seděli všichni v neuvěřitelných SUV autobusech, ale tak co jsem od ameriky mohla čekat menšího. A bylo nás určitě minimálně 50. Cesta do přístavu byla relativně dost dlouhá, ale také již z dálky byl vidět náš cíl, převyšující i lecjaký místní komín. Pak dlouhá fronta, neb se nás ten den naloďovalo kolem 200. Odevzdat zdravotní prohlídky, nafasovat uvítací papíry, karty, jmenovky, smlouvu a počkat až si Vás vyzvedne někdo z Vašeho oddělení.






Ubytovat a rovnou na rychlou prohlídku toho nejzásadnějšího na lodi. Jako kde se najíst, kde je prádelna, kde seženete uniformy a kde pracujete. Tam hned dostanete pracovní rozpis, seznámíte se v rychlosti s nadřízenými a dostanete velice zběžné školení o stavech pohotovosti aneb kam se vy osobně máte dostavit až někdo zahlásí poplach.




No a bylo to! Večer už jsem v uniformě stála za recepcí, usmívala se a simulovala, že alespoň tuším co se děje. Jo, taky jsem u toho usínala, ono také co jiného na směně od 20:00 do půlnoci.

O půlnoci jsem padla do postele, nepamatovala si ničí jména a byla tak nadšená, že jsem nemohla usnout. Anglické slovíčko „overwhelmed“ to popisuje skvěle.


Jedeme dál!

Žádné komentáře:

Okomentovat