Evropanky a městská džungle

A přišel druhý den. Nezjistily jsme to teda nejdřív, probraly jsme se až ve čtvrt na jedenáct, ale spánek to byl opravdu božský :)

Plán na dnešek byl jasný - dostat se do centra města, ukořistit v informačním centru mapu a dostat se živé zpět. Začaly jsme snídaní ze včera nakoupených surovin. Instantní kaše chutnala kukuřičně a trošku vtipně, ale jistě byla velmi výživná a s přidáním hroznového vína dokonce i velmi chutná. To už se nedalo říct o kávě, kterou jsme včera pořídily, ale snad jí vypijeme opravdu rychle a koupíme nějakou pořádnou, čerstvou, vietnamskou.

Do centra to byly dle informací 4 hodiny. Tak jsme neváhaly, nasadily směr a vyšly. Džungle nás přijala za své. První poznatky?

• je tu opravdu drahý alkohol
• je tu mooooooc skútrů
• pokud potkáte auto, je to pozoruhodně drahý model, aneb očividně se tu řídí heslem- když už, tak už...
• pokud chcete přejít silnici, prostě jděte - pomalu, ale hlavně nezastavovat
• když na vás bude pokřikovat dědek, válející se na motorce, chce vás svézt
• budou na vás troubit taxikáři, protože "zápaďáci" tu očividně mimo úplné centrum pěšky nechodí
• deštník je skvělý na místní pálící slunce

Cca po slibovaných 4 km, návštěvě budhistického chrámu, návštěvě jednoho supermarketu (mají tu Gambrinus!!) a velmi příjemného oběda v ceně 2,5 USD na osobu za pití, jídlo a polévku jsme zjistily že se nám na rovné silnici podařilo zahnout a jdeme špatně. Hlavní je neztrácet náladu a brát to jako možnost vidět ještě víc božských šatů, které tu jsou na každém rohu. 

Za další 2 km už jsme tedy byly v tom pravém turistickém centru. Prostředí se najednou úplně změnilo, ceny zdvojnásobily, ale bylo to stále stejně pozoruhodné. První na trase byla cestovní kancelář, kde jsme si na neděly objednaly cestu k deltě Mekongu (johou!), následoval Ben Thanh Market, prý největší v HCMC. Byl opravdu úžasný! Boty, oblečení, suvenýry, ovoce, zelenina, čaje, kafe, občerstvení a velmi dotěrní prodavači. Nakoupily jsme si na večeři a pokračovaly ukořistit mapu do místního Ička.

Poté přišla poslední fáze - cesta domů. Evča mě přesvědčila, že na vlastní pěst ozkoušíme místní hromadnou dopravu a tak jsme vyrazily zpět před Ben Thanh Market na autobusové nádraží. Šup do autobusu č.4 a počkat na "průvodčí" nadšenou že vidí evropany v autobuse a zaplatit 5 000 VND (5kč?) za jízdenku. Výstup byl trošku děsivější, protože jsme si okolí nepamatovaly tak dobře a ve Vietnamu se na zastávkách nezastavuje, leč pouze přibržďuje.

Ale žijeme, jsme doma a jsme po skvělé večeři z místních surovin a domácího želé od paní domácí :)