Začínají se nám míchat dny, zážitky, lidé, prostě vše do jedné velké vzpomínkové koule, protože je toho prostě strašně moc. Ale vše dohromady je to neuvěřitelné :) A tím nemyslím, že bych se ocitla na místě, které by bylo dokonalé a chtěla bych tu zůstat na vždy (proboha jen to ne!), ale... jak to říct? No Vietnam si mě prostě získal :)
Největší turistická chyba
Nečekejte nic strašidelného, jen jsem se zase jednou pobavila nad tím, jak jednoduché je se neuhlídat :) při naší první túře do centra jsme míjely nádhernou pagodu. Zastavily jsme se u jeho brány a já prohledávala průvodce, co že je to zač. Ihned nás zmerčila podnikavá Vietnamka a pozvala nás za bránu. No proč ne. Ale najednou jsme už měly i v ruce zapálené vonné tyčinky a byly jsme na pouti po chrámu s neanglicky mluvící průvodkyní :D Asi tušíte kam směřuji, nic se nám nestalo, jen nás čekala tučná suma za ty tyčinky, kterou teda Evča usmlouvala aspoň na méně, ale stejně si myslím, že tuhle krásnou chybku jsme musely udělat a bylo to snad i příjemné a osvobozující pro další cestování.
Kolik jste ochotni zaplatit za street food?
Konečně jsme se odhodlali na OPRAVDOVÉ a nefalšované street-food na malých židličkách u malých stolečků s obsluhou, která neumí ani slovíčko anglicky. A nemohli jsme si vybrat lépe, zážitek to byl opravdu nad všechny moje gastronomické představy. Nicméně v otázce placení jsme furt trošinku v jiné dimenzi. Když člověk nevypadá jako Vietnamec, musí počítat s tím, že se ho tu všichni - a to opravdu všichni prodavači budou snažit obrat a tak je potřeba smlouvat jako diví. za tři jídla a tři drinky nám naúčtovali 145 000 VND. Předtím jsme ale viděli dvě vietnamky platit o hodně méně v průměru a tak jsme se chtěli hádat. No nevím, jestli se k těmhle vietnamcům budeme moci ještě vrátit :D Po 10 minutách dohadování rukama nohama jsme si hlavně uvědomili ten fakt o jakou částku peněz se tu hádáme. Necelých 50 Kč na osobu za perfektní oběd a pití k tomu? Opravdu se musíme hádat dál? A tak jsme zaplatili s pokračovali spokojeně v cestě.
Další den byl však mou chybou a zanedbáním, protože jsme se opravdu nechaly obrat o 50 000 VND na osobu pouze za jídlo. No příště už to tak jednoduché mít nebudou :)
Kokos vždy a všude!
Výhodou tropické oblasti je spousta čerstvého ovoce. Do této sorty patří i kokosy a předem upozorňuji abyste zapomněli na nedobytné, hnědé, suché koule z Evropy. Kokos se tu pije. ořech se oseká tak, aby se vešel do ruky, usekne se mu špička, zabodne se brčko a nápoj bohů je na světě. Tato lahoda je dostupná kdekoliv na ulici i v restauracích. Nicméně čím více "ulicovitější" prodejce, tím většinou nižší cena. Je fakt, že v restauraci k němu většinou dostanete i ostrou lžičku na vydlabání dužiny, která je měkoučká, voňavá a jen lehce nasládlá kokosovou vodou. Vysoce návykový materiál.
Přátelští prodavači až je Vám jich líto...
To jsme tak šli z oběda, ze skvělého a nezapomenutelného street-foodu, ke kterému patřil dobře vychlazený kokosák. Při přecházení nás provázel a ochraňoval nosič-prodavač kokosáků, který se s námi dal na druhé straně ulice do řeči při navigaci k Independence (Reunification) Palace. ANO! Našli jsme pouličního prodavače, který mluvil souvislou a srozumitelnou angličtinou! Jak neuvěřitelný zážitek :) Dokonce nám půjčil svůj přenosný "stánek" abychom si ho potěžkali a vyfotili se s ním. No možná byl prostě rád, že ho chvíli nemá na zádech, protože byl opravdu neočekávaně těžký... Nicméně nás chytil v opravdu nepříjemnou chvíli, protože jsme byli tak přejedení, že když nám nabídl jeden ze svých kokosů nebyli jsme si ho ani schopni koupit. Snad Vás ještě potkáme! A jestli ano zamluvte nám ty kokosy minimálně dva!
Vietnamská voda
O Vietnamské kohoutkové vodě uslyšíte leccos. Něco je přehánění, něco jsou pohádky, něco jsou ale krutá fakta. Prvním faktem je, že byste jí určitě neměli pít. Nicméně balená voda je tu dostupná vždy a všude a za peníz, který je i dlouhodobě velmi snesitelný. Bude to asi tím, že Vietnamci nejsou blázni a ani oni kohoutkovku nepijí.
Dalším bodem programu je určitě led. V přípravě na cesty se všude dočtete a doslechnete, že byste určitě neměli pít NIC s ledem, že to je pomalu životu nebezpečné. Faktem je, že to se Vám nepovede pravděpodobně ani během prvního dne. Led tu je všude a v rámci přežití v místních vedrech, to je i velmi dobře. A oni Vám stejně nebudou rozumět, že ho ve svém pití nechcete. Takže to nepřehánějte a s chutí si zchlaďte žáhu ledovou kávou, džusem, čímkoliv. Jediné kdybych ten led nechtěla by bylo, kdyby nebyl z formiček, ale byl prostě drcený. To už zavání opravdu špatnou hygienou, ale za ten necelý týden co jsme tu, jsme takový ještě nepotkaly.
Posledním bodem je otázka čištění zubů a tady si upřímně stále ještě nevím rady. Přeci jen, v té kohoutkové vodě se sprchujeme, myjeme nádobí, myjeme si v ní ruce, tak co s tím čištěním zubů? Byly jsme varovány ať je čistíme v normální pitné, zatím se na to snažíme zvykat, ale ranní pohyby pomocí reflexů ještě ve spánku tomu trošku brání a furt šaháme po kohoutku. No uvidíme jak si přivykneme :)
A zajímá Vás důvod proč je ta voda vlastně zapovězená? Vaší domněnkou určitě je špína, bakterie, nemoci, hlavně ta žloutenka, že? Upřímně není to úplně tak. Tohle určitě platí v ulicích, ale doma? Poslední naše průzkumy a zprávy z doslechu hovoří o vysokém výskytu těžkých kovů v místní vodě. Dokonce sem četla o nějakých dvojitých až trojitých množství Arsenu než je mezinárodně dovoleno. Ale stále jsem nenašla žádnou opravdovou věděckou zprávu, která by to vše potvrdila. A Vietnamci jsou dlouhověcí.
Vietnamská káva
V pátek jsme konečně měly nefalšovaného vietnamského průvodce po městě, který dokonce mluvil i perfektně anglicky a tak jsme se konečně dozvěděly pár užitečných věcí. A mimo jiné jsme byly pozvány na pravou Vietnamskou kávu, v první řadě parkovou. V centru města tu je mnoho parků a jeden se vyznačuje tím, že všude kolem jeho obrubníků jsou rozložené kartony a noviny a chodí se sem na kávovou pauzu.
Vietnamská parková káva je ledová. Pouliční prodavačka vám do kelímku (cca 4 dl) nalije dobré 3 cm kondenzovaného mléka, do něj nasype ledu až po okraj a nalije dejme tomu 4 cm velmi silné vietnamské kávy. Dostanete brčko a lžičku - cílem je vše perfektně promíchat a donutit led k rozpouštění. Výsledkem je úžasně osvěžující nápoj, který Vás výtečně nakopne jak kofeinem tak tou tunou cukru z kondenzovaného mléka. Jen upozorňuji, že nápoj zachutná a zmizí opravdu rychle :D
HCMC MHD
Jedna z nějvětších výzev života v HCMC je, jak cestovat, když nemáte skútr. Město je to opravdu velkého a z našeho bydliště to jsou cca 4 km do centra, takže jsme tuto otázku musely řešit velmi brzo. Místní hromadná doprava je ale něco tak romantického, že nás prostě dostala!
V centru města, přímo před Ben Thanh marketem, je velká centrální autobusová stanice. Jeden ze sekuriťáků v jeho informacích dokonce jakžtakž mluví anglicky, takže je možné se doptat, který autobus potřebujete. A zároveň, že lístky se kupují až v něm.
Autobusy tu nemají (nebo si to aspoň stále myslíme) jízdní řády. Ale jezdí výtečně často a spolehlivě. Pokud se nechcete dopravovat v noci, protože poslední vyráží většinou tak v osm večer.
Pokud nastupujete na konečné, prostě nastoupíte a sednete si do příjemně klimatizovaného autobusu. Pokud stojíte někde na zastávce, má nástup několik fází. Máváte (VELMI výrazně) aby si Vás řidič všiml. Autobusy na zastávkách většinou nezastavují, leč přibržďují, otevřou dveře a vy skáčete po schodech dovnitř jak kamzík aby stihla nastoupit i případná fronta za Vámi. Stejně tak za pomalé jízdy funguje i výstup. Nicméně zase na sebe musíte upozornit, že se chcete vystoupit a také se musíte dostat ven, než začnou všichni nastupovat, jinak jedete dál, bez upozornění se nezastavuje.
Úžasnou součástí dopravy jsou také stewardky. Jejich prvotním úkolem je Vás usadit a prodat Vám jízdenku. V další řadě upozornit řidiče na to, že má opravdu zastavit a jedním z hlavních úkolů také je usměrňovat dopravu. Zastavit autobus u krajnice ve správném místě totiž není tak jednoduché. Na víceproudých hlavních silnicích jsou pravé pruhy vyhrazené skútrům a auta a větší vozidla jezdí nalevo. Stewardka tedy před zastávkou vystrčí ruku z okénka a usměrňuje skútristy tak aby zmizeli z dráhy autobusu a nechali ho zastavit.
Co se týče ceny, je to za hubičku. My jezdíme za 5 000 VND (5kč) ať jedeme kamkoliv. Očividně tu existuje i jízdenka za 2 000 VND, ale její princip jsme ještě nepochopily. A když to srovnáte s cenami taxíků, ať automobilních či motorkoidních, je to prostě finanční slast.
Žádné komentáře:
Okomentovat